Invazivní „čínské medúzy“ v českých vodách

Zprávy o výskytu čínských medúz v našem geografickém prostředí by zcela jistě stačily, aby někteří citlivější jedinci začali plnit zejména virtuální prostor ostrými slovy o útoku cizích vlivů z jihovýchodu na naši přírodu…

text: Mirek Brát

Přitom je sladkovodní medúza (Craspedacusta sowerbyi) velmi křehkým invazivním druhem a v zásadě neškodným tvorem. Až se zdá, že i příroda dokáže někdy netíhnout k ironii a sarkazmu, ale vyšle do světa své posly jen tak, pro pobavení a okouzlení.

Pravdou je, že sladkovodní medúzka do jisté míry snese označení „čínská“, protože do sladkých vod všech kontinentů (kromě Antarktidy) se měla šířit právě z povodí čínského veletoku Jang-c-ťiang (Žlutá řeka).

Tento sladkovodní polypovec, existující většinu ve formě drobného nenápadného polypa, se při vhodných podmínkách mění v planktonní medúzu. Zatímco životní stadium polypa člověčí pozornosti většinou unikne, medúzek si lidé už všímají.

V Čechách je zaznamenali už v roce 1930, kdy byly objeveny ve Vltavě. Prvenství při pozorování sladkovodních medúzek má v Evropě Německo z roku 1911.

Pulzující zvony medúz

V současném století sladkovodních medúzek rozhodně neubývá. Spíše naopak. Objevit se mohou ve velkém písníku i v požární nádrži na obecní návsi, popřípadě i v dekorativním zahradním jezírku. Zásadním faktorem pro proměnu nenápadného polypa v elegantní medúzku je teplota vody, která musí po více dnů přesahovat 20 stupňů Celsia.

A potom se stane zázrak, který promění i české vody v oceán plný pulzujících zvonů medúz, ačkoli z hlediska vědecké taxonomie je sladkovodní medúza mnohem blíže nezmarům než vzdálenějším mořským medúzám.

Nebezpečí pro české vody?

Jako nepůvodní živočich je sladkovodní medúza v Čechách pečlivě sledována. A vyhodnocují se možné negativní scénáře při jejím setkání s původními obyvateli našich stojatých i tekoucích vod. Nic ale zatím nenaznačuje, že by tento jediný evropský druh žahavce schopný proměny do stádia medúzy byl pro české vody nebezpečím, či dokonce pohromou.

Neohrožuje rybí plůdek ani koupající se, protože jeho žahavé buňky nejsou lidské pokožce nebezpečné. Můžeme předpokládat, že rozšíření druhu Craspedacusta sowerbyi v Česku je možná výraznější, než ukazují pozorování jeho životního stádia medúzy.

Drobní, snadno přehlédnutelní polypi na kamenech a rostlinách čekají a sní svůj sen o hodně teplém létě, které jim umožní proměnu v medúzku. A pokud se splní prognózy o oteplování i středoevropského prostoru, bude asi vodních ploch „s čínskými medúzami“ v Čechách přibývat.