Rybaření v říjnu: Jak nachytat ryby, i když (prý) neberou

V říjnu začnou řady rybářů na březích revírů pozvolna řídnout. Důvod je zřejmý: stále chladnější počasí, které už tolik nepřeje sedavým způsobům rybolovu. Ti, kteří vytrvají a obětují pohodlí, se však stále mohou dočkat nádherných úlovků. Nehledě na to, že chytání ryb v podzimní přírodě, plné úchvatných barev a průzračného, svěžího vzduchu, je zážitkem samo o sobě.

text: Jiří Ryšánek

Ryby shánějí potravu stále ještě dychtivě. Platí to nejen o těch z čeledi kaprovitých, ale především o rybách dravých. A tak celé naše dnešní zastavení věnujeme štikám, candátům a okounům. Právě říjen je totiž pro lov zubatých obyvatel našich revírů patrně nejlepším měsícem v roce.

Tři podoby přívlače

Pravidelní čtenáři mi jistě potvrdí, že dravým rybám jsme v tomto seriálu věnovali už poměrně dost pozornosti… V červnu jsme je chytali bez splávku a zátěže, s papírovým kapesníčkem jako čihátkem. V červenci jsme se vydali s feederem pod jezy řek, kde jsme na dravé ryby líčili za pomoci tyrolské zátěže.

Za srpnových jiter jsme dravce škádlili při „rychlopoložené“ na mělčinách přírodních koupališť. A za zářijových večerů jsme se výborně bavili jemným lovem candátů na pískovnách s plavačkovou boloňézkou.

Všechny uvedené metody můžeme – v různých obměnách – využít i při chytání dravců uprostřed podzimu. Dnes bych vám však chtěl ukázat i poněkud dynamičtější techniky lovu dravých ryb, než jsou plavaná a položená. Představím vám tři ne úplně obvyklé vláčecí udice, které určitě stojí za vyzkoušení.

Kam na ně?

Ještě před prvním nahozením vláčecí nástrahy se však pojďme v krátkosti zamyslet nad výběrem vhodného místa. Ten je totiž alfou i omegou jakéhokoli rybolovného způsobu, přičemž u přívlače to platí dvojnásob – vždyť dravců je v našich revírech podstatně méně než ryb nedravých. A není nic únavnějšího než bezcílně bičovat vodu od rána do večera bez jediného kontaktu s rybou.

Takže… Dravé ryby žijí tam, kde mají jednak dostatek potravy, jednak bezpečný úkryt. Choďte tedy kolem vody a hledejte potravu dravců – drobné rybky. Pohybujte se při tom tak, aby vás rybí predátoři nezaregistrovali, tedy bezhlučně, s co nejnižší siluetou, v dostatečné vzdálenosti od vody.

Brodíte-li, postupujte nejmělčími úseky a raději proti proudu. Právě nahazování proti vodě mi – nejen při brodění – přineslo vůbec nejkrásnější úlovky mé čtvrtstoletí kariéry příznivce přívlače. Důvody jsou nasnadě: ryba stojící hlavou proti proudu vás nevidí, naopak nástraha je tím, co první přijde do jejího zorného pole.

Úkryt dravé ryby může mít mnoho podob: podemletý břeh s obnaženým kořáním, strom vzpříčený v řečišti, osamocený balvan, pilíř mostu – cokoli, co vybočuje z jednotvárnosti toku či nádrže, co tříští či mírní vodní proud a vytváří tak kapsy klidnější vody, a co současně umožní optické splynutí ryby s okolním prostředím… Asi tak bych definoval místo, které bych chtěl prolovit jako první.

Udice č. 1 – plandavka a mrtvá rybka

Tuto báječnou štikovou udici jsem poprvé vyzkoušel před více než 20 lety na Berounce v Hlásné Třebani. Do obce proslavené songem Ivana Mládka jsem tehdy jezdil často a rád. Dravci, o jejichž ulovení jsem se intenzivně pokoušel od počátku přívlačové sezony, se mi však obloukem vyhýbali…

Až jedné říjnové soboty roku 1993 mě napadlo vyzkoušet nezvyklou montáž, kterou jsem krátce předtím obdivoval v jednom časopise. V rybářské speciálce na pražských Vinohradech jsem si koupil sáček zmrazených hrouzků a pak – hybaj na vlak směr Beroun!

Pod jezem v Třebani jsem hrouzkovi pomocí prošívací jehly protáhl tělíčkem – od řitního otvoru do úst – lanko s dvojháčkem na konci. Hroty dvojháčku jsem – za současného tahu za druhý konec lanka – jemně zapíchl do těla rybky. Z připravené plandavky v barvách okouna jsem sundal trojháček a do prázdného kroužku zaklesl smyčku lanka s rybkou.

Sestavu jsem nahodil šikmo proti proudu nad začátek úplavu, těsně za převislé větve vrby. Stačilo jen pár otočení kličkou navijáku – a náraz na druhém konci udice mě přesvědčil o tom, že experiment se podařil. Štika měla sice jen 55 cm, avšak po dlouhém období nezdaru to byla živá voda pro mé další rybářské snažení… 

Pokud se vám letos štiky vyhýbají tak jako mně tenkrát, neváhejte mrtvou rybku v kombinaci s plandavkou vyzkoušet. Použijte běžný přívlačový prut – raději tvrdší a delší, pro zásek do tvrdých štičích čelistí je zapotřebí dost energie.

Požehnáním pro tento druh lovu je pletenka na navijáku, která zvýší procento úspěšných záseků. Nahazujte za (na řece i nad) tušené štičí stanoviště, nástrahu stahujte co nejpomaleji a pokud možno nepravidelně.

Udice č. 2 – pilker a rybí ocásek

Tato sestava je rafinovanou variací vláčecí montáže předchozí. Rozdíl spočívá v tom, že tentokrát je „želízko“ – pilker bez háčku či trojháčku – na konci udice, zatímco nástraha – rybí ocásek nebo filet na větším jednoháčku – na kratším, odstávajícím přívěsu.

Tuto kombinaci používám nejraději na ÚN; díky tomu, že „odstrojený“ pilker vázne zcela minimálně, lze s touto sestavou lovit i v jinak velmi riskantních místech, jako jsou pařezová pole či s balvany a sutě na dně velkých ÚN.

Tato montáž umožňuje i nejpomalejší vedení a její předností je také to, že pilker při drhnutí o dno víří kal, což přitáhne pozornost candátího či okouního bratrstva zpravidla ve velmi krátké době. I při tomto způsobu lovu oceníme delší prut – klidně až třímetrový – a tenkou pletenku místo vlasce.

Gramáž pilkerů volíme podle hloubky lovného místa – většinou si vystačíme s hmotnostmi do 60–80 g. Na menších revírech pilker nahradíme štíhlou plandavkou. Ideální je použití loďky. Nemáme-li ji, vydáme se vláčet na místa, kde břeh spadá do vody co nejstrměji – třeba do skal.

Nástrahu po nahození necháme klesnout až na dno a v těsné blízkosti dna ji také vedeme. Na příhodných místech vyzkoušíme i vertikální přívlač – nikde není psáno, že velcí okouni či candáti nemohou někdy stát „o patro výš“…

Udice č. 3 – marmyška a „hovězí patentka“

Tutovka nejen na okouny, ale i na většinu kaprovitých ryb. Místo žížaly, kousku rybky či „umělotiny“ (smaček) nastražte na háček marmyšky nudličku hovězího masa, nejlépe zadního. K vodě si jich vezměte raději více, neboť se poměrně rychle vyluhují…

Budete však mile překvapeni účinností této další, téměř zapomenuté nástrahy. Osobně s ní lovím od října do konce roku a často právě díky „hovězí patentce“ nachytám plný vezírek okounů.