Štika je tvor, který rybáře fascinuje snad odjakživa. I začátečníka. Je to právě štika, která dokáže v každém z nás rozproudit krev vždy, když je na rybářově háčku.
text: Jiří Kadubec
Pro mnohé z nás je nepochopitelné pouštět všechny ryby. Štika se v poslední době stává poměrně nedostatkovou rybou a většina rybářů si může o velké zubatici jen nechat zdát. Bohužel, je to tvrdá realita. Štika je velmi žádanou rybou z hlediska trofeje i masa.
Proč pouštět štiku?
Dravců prostě ubývá, a to i díky nemožnosti výtěru na mnoha revírech, které člověk vyzdobil betonem. Pokud se tedy štiky dosazují a většina těchto ryb trofejní velikosti nedosáhne – ať už rukou přírody či rybáře.
Velká štika by pro nás měla být vzácností, nejen chutným kusem masa či tupě zírajícího preparátu. Předpoklad, že by se stav štik naplnil natolik, že by si mohl každý rybář odnést povolený počet ryb domů, v dohledné době asi nenastane. Proto chraňme alespoň to, co máme.
Malé ryby, pokud možno, pouštíme ve vodě a to bez zbytečného kontaktu s rukou. Pokud je použit háček bez protihrotu, puštění ryby je dílem okamžiku. V případě velké ryby, kterou si rybář zdokumentoval, postupujeme opatrně.
Rybáři by neměla upadnout na zem. Držíme ji v obou rukou pevně, ale ne křečovitě. Unavená štika bývá krotká a větší potíže nečiní ani při fotografování, ani pouštění. Přesto jsem zažil, že i právě zdolaná štika má ještě dost sil a na to je třeba pamatovat i při pouštění.
Růst štik a výskyt velkých štik na různých revírech
Růst štik je otázkou spíše pro profesionální ichtyology než pro běžného smrtelníka, ale i laik může mít názor podepřený o různá pozorování. O velkých štikách se vyprávějí skutečné legendy. Podobné se dokonce vyprávějí i v exotických krajinách, kde měly žít štiky dlouhé až čtyři metry. Takovým legendám lze lehce propadnout. Ovšem my budeme seriózní.
V roce 1988 se na ÚN Vranov ulovila štika v délce 137 cm, vážila 27,20 kg. Na ÚN Nechranice rybář dostal v roce 1985 štiku v délce 134 cm a o hmotnosti 20,20 kg. No a štika z Lipna z roku 1979 měřila 138 cm a vážila 25,4 kg. Doplním, že oficiální literatura udává rekordní velikost štiky obecné 200 cm a hmotnost 47 kg. V různých publikacích je možné nalézt zmínky o rekordní štice z ruské řeky Vyčegdy s hmotností 80 kg a z anglického Liliehallu (65 kg).
Zajímavý je možná i osobní pohled na běžné ryby, které jsem ulovil na mnohem menších vodách. Několik velmi pěkných štik (94, 83 85 cm) a několik ryb v délce kolem 75 cm jsem nachytal na hektarovém revíru. Když se slovil, v síti uvízlo i několik metrovek i mazaných přesmetrovek.
Na jiném svazovém revíru (stoják o rozloze 0,9 ha) jsem našel uhynulou štiku s odhadovanou délkou 75–80 cm. Podle pamětníků se zde kdysi lovili metrové zubatky celkem běžně, což pro mě bylo překvapení, neboť šlo o revír s poměrně vysokým rybářským tlakem. Ostatně – velkou štiku můžete chytit i v záhumenkovém rybníku.
Co si vzít na sebe?
Nebojte se, nic speciálního a předraženého mít nemusíte. V podstatě jde jen o to, že byste měli volit takový oděv, aby vám v něm bylo dobře i za deště, mrazu, popřípadě v horku. Tvrdím, že když je zima, tak se mohu doobléknout, ale když je teplo a sundáme poslední svršek, už se nedá dělat zhola nic.
Pro přívlač jsou vhodné všemožné prodyšné a nepromokavé oděvy, které se dnes dostávají na přijatelné ceny. Oblečení by mělo mít maskovací charakter. Ne, že by se člověk měl oblékat jako člen speciální jednotky, ale měl by na sobě mít tlumené odstíny. Reflexními bundami, byť nepromokavými, si ryby můžete vyplašit.
Oceníte i batoh či vestu, ale tady je složité konstatovat, co oceníte víc. První roky jsem k vodě nosíval batoh, který měl dostatek prostoru pro vybavení, ale také pro jídlo a pití. Jenže ve velkém vedru se při cestě k vodě pod batohem potíte a košili či triko pak můžete ždímat.
I správnou vestu jsem pak hledal poměrně dlouho. Muškaři mají výhodu v tom, že si vystačí s lehkou a tenkou, ale milovníci přívlače toho s sebou potřebují tahat víc. Hledal jsem dlouho, ale našel.
Kouzlo přívlače musí každý objevit sám
Zkušení rybáři vědí, o čem hovořím. Přívlač je podle mě jednou z mála technik lovu, při které vám bude často tuhnout krev v žílách. Přívlač znamená tisíce neproměněných hodů, desítky a možná i stovky nachozených kilometrů a desítky utrhaných nástrah.
Jenže každá ryba vám dodá další sílu a elán pro pokračování v lovu, ať je velká či malá. Dokud jsem nepoznal přívlač, tak jsem nevěděl, jak štika vlastně bojuje a jaké štěstí může člověk zažít, když se mu poštěstí ulovit takřka trofejní kousek, se kterým se vyfotografuje a ryba putuje zpět do vody.
Pak vám zamává ploutví a vy si říkáte, zda ji ještě někdy uvidíte, popřípadě ulovíte. A to jsou okamžiky, kdy se kolena klepají i chlapům, kteří mají ruce jako lopaty.
Diskuze k článku (0)