Redakce iRybářství oslovila osobnosti, které v případu otrávené Bečvy figurují, a položila jim několik otázek ohledně vyšetřování celé kauzy. Byli to Stanislav Pernický, předseda MO ČRS Hustopeče nad Bečvou a ohlašovatel havárie, mluvčí ČIŽP Jiří Ovečka a člen sněmovní vyšetřovací komise k otravě Bečvy Petr Gazdík (STAN). Otázky jsme položili také premiérovi Andreji Babišovi, který na ně ovšem nereagoval.
text: Marek Kožušník
Jak hodnotíte vývoj kauzy po roce od otravy Bečvy?
Stanislav Pernický: Pro mě je celých dvanáct měsíců od otravy Bečvy rokem frustrace, vyčerpání a zejména velké impotence orgánů a institucí, které nebyly za celý rok schopny tuto největší ekologickou katastrofu vyšetřit a uzavřít.
Jiří Ovečka: Z pohledu vyšetřování havárie považujeme sdělení obvinění konkrétním osobám ze strany PČR za pozitivní vývoj. Velmi nás ale mrzí, že se z této kauzy stala politická záležitost, která naopak rozhodně k žádnému řešení a konstruktivní diskuzi nepřispívá.
Petr Gazdík: Zprvu určitě nikoho nenapadlo, že z katastrofy, která nastala 20. září 2020, bude nakonec kauza na rok a kdoví jak dlouho ještě. Za to mohou orgány a instituce, které v prvních dnech nekonaly, jak měly. Především ČIŽP ve spolupráci s VPÚ Valašské Meziříčí mají na svědomí zanedbání úkonů v prvních hodinách a dnech po úhynu ryb.
Do Vánoc mnozí chovali naději v to, že znalec bude soudný a předloží nějaké odborné a racionální vysvětlení toho, jak k otravě mohlo dojít. Nakonec se ale ukázalo, že znalec je sice „soudní“, ale zjevně nekompetentní pro výkon svého povolání. To především kvůli kontroverznímu veřejnému vystupování v rozporu se zákonem. Nemluvě o tom, že odevzdání posudku mu trvalo třičtvrtě roku, tedy třikrát déle, než původně odhadoval.
Na druhou stranu je velmi důležité, že za celý rok ani na den neustalo úsilí místních rybářů, aktivistů, vědců, novinářů a některých politiků, díky jejichž ustavičné činnosti a zájmu o důsledné vyšetření příčin havárie se kauzu doposud nepodařilo zamést pod koberec, což bylo patrně od počátku plánováno.
Věříte, že se viník najde? Anebo už se našel, a je to společnost Energoaqua?
Stanislav Pernický: Od první chvíle, kdy byla výusť z areálu rožnovské Tesly na Juřince označena jako místo, kde unikly chemické látky do řeky, říkám, že je to podle mého názoru, ale také podle názoru kolegů rybářů a také části vědecké veřejnosti, zcela absurdní.
Není možné, aby zde vnikly do řeky chemikálie, celé tři a půl kilometru v řece ryby žily a teprve v úseku mezi Lhotkou nad Bečvou a Choryní byl zaznamenán první úhyn. Na tomto úseku jsou dva velké jezy a pět peřejí a nikde nebyla jediná mrtvá ryba. Přitom musela být koncentrace jedovaté látky u této výusti jednoznačně nejsilnější.
Nevěřím tedy tomu, že z této výusti šly do řeky jedy. Pevně doufám, že se viník dříve či později najde.
Jiří Ovečka: Pevně věříme v to, že se viník najde, a to mimo jiné i díky výše uvedeným krokům orgánů činných v trestním řízení. Nicméně ctíme presumpci neviny, a dokud nebude někdo pravomocně odsouzen (potrestán), tak jej nelze označovat za viníka.
Petr Gazdík: Nechce se mi věřit, že jed měl dle oficiální verze putovat 16 km dlouhým kanálem, dále plynout 3,5 km při pravém břehu Bečvy, lemujíce území chemičky, a následně vytrávit 40 km dlouhý úsek řeky. Doufám tedy alespoň v nezávislost soudního procesu, který se bude havárií zabývat.
Zda bude odhalen a potrestán skutečný viník, ať je jím kdokoliv, je dle mě málo pravděpodobné, neboť chybí zásadní průkazní materiál, například vzorky z prvních hodin z míst nejblíže potencionálnímu zdroji kontaminace.
Co se během tohoto roku udělalo pro to, aby ekologická tragédie podobného rozsahu neopakovala?
Stanislav Pernický: Myslím si, že se lidé kolem Bečvy, a především ti, kterým to není lhostejné, semkli s vědeckými kapacitami a snaží se přispět k vyřešení této smutné události, zatímco státní orgány a instituce (MŽP, ČIŽP, vodoprávní úřady, policie ČR i státní zastupitelství) veřejnosti za celý rok nebyly schopny předložit výsledky svého „usilovného“ vyšetřování.
Skupina vědců a rybářů předložila vyšetřovací komisi návrh postupů do budoucna a pevně věříme, že budou zahrnuty do závěrečné zprávy této komise. Ze strany zejména Ministerstva životního prostředí je snaha o nápravu legislativy velmi liknavá. Nicméně mám za to, že havárie na Bečvě je velkým varováním pro všechny.
Jiří Ovečka: Vzhledem k tomu, že ještě není ukončeno šetření příčiny havárie a jak k ní došlo, lze jen těžko přijímat konkrétní opatření, aby se neopakovala. Nicméně Ministerstvo životního prostředí připravilo novelizaci zákona o vodách, ve kterých bylo například jako jedno z opatření navrženo, aby byly opět vodoprávními úřady schvalovány provozní řády zařízení k čištění odpadních vod.
Petr Gazdík: Rozhodně se hodně mluvilo, méně pak už konalo. Narážím na sliby pana ministra Brabce o instalaci monitorovacího zařízení na Bečvě, o nutnosti evidence všech výústí, o legislativních úpravách apod. A právě nekonání v těchto ohledech, včetně vyšetřování vzbuzující další a další otázky a nejasnosti, nás vedlo k tomu, abychom prosadili vznik sněmovní vyšetřovací komise k havárii na Bečvě.
Přestože byl vznik komise blokován několik měsíců především poslanci ANO a KSČM, i tak komise nakonec několikrát zasedala a svůj účel splnila a dokončila závěrečnou zprávu s návrhy na zlepšení legislativy a také s poukázáním na všechna pochybení orgánů a institucí při šetření havárie.
Co bychom ještě měli udělat pro to, aby ekologická tragédie podobného rozsahu neopakovala?
Stanislav Pernický: Všem nám chybí více pokory a úcty k přírodě. Měli bychom si životního prostředí více vážit, abychom naši zemi budoucím generacím zanechali čistou.
Jiří Ovečka: Především je nezbytné, aby podnikatelské subjekty nakládající s látkami závadnými vodám dodržovaly důsledně právní normy, a to primárně ne z důvodu možných postihů v případě jejich nedodržení, ale proto, že jsou si vědomi, jaké mohou být v konečném důsledku dopady jejich nelegálního jednání na životní prostředí a tím i ztrátu vlastního kreditu.
Petr Gazdík: Na úrovni „úřední“ je toho ke zlepšení mnoho. Kromě výše zmíněného například i způsob, jakým zástupci úřadů přistoupili rozdílně při vyšetřování konkrétních podniků. Do jedněch areálů se vrhli bez většího váhání a dosti intenzivně konali šetření.
V jiných areálech, z hlediska místa otravy daleko bližších, patřících do holdingu pana premiéra, chodili jen po špičkách kolem plotu areálu, což se nazývá „místní šetření“. Za ploty onoho areálu se dostali až téměř po dvou měsících od otravy, na základě zjištění novinářů Deníku Referendum o havárii, o „provozní události“ v Deze v osudný den otravy.
Tím pádem se logicky nabízí i řešení na úrovní „občanské“ – přijít k volbám.
Z jakého důvodu se podle vás vyšetřování tak dlouho táhne?
Stanislav Pernický: Otrava Bečvy je od první chvíle doprovázena celou řadou chyb, mlžení a přešlapů. Všichni svorně tvrdí, jak dobře fungovala spolupráce při zjišťovacích a zajišťovacích postupech při této havárii – já si to nemyslím. A po roce, kdy tuto kauzu velmi pečlivě sleduji, mám pocit, že není ani chuť ani snaha tento případ vyřešit.
Jiří Ovečka: Tato otázka by příslušela spíš policii, která tuto kauzu řeší, ale je nezbytné si uvědomit, že vyšetření takové havárie vyžaduje spojení celé řady vědních, odborných a legislativních disciplín, aby byla beze vší pochybnosti zjištěna příčina havárie. Jakákoliv teorie, která se objeví – a v kauze Bečva se jich objevila ve veřejném prostoru celá řada – musí být prověřena, což pravděpodobně klade velmi vysoké časové nároky na práci orgánů činných v trestním řízení.
Petr Gazdík: Od odborníků je veřejně známo, že zásadní průkazní materiál z prvních hodin havárie chybí, případně byl znehodnocen. To je jeden z hlavních důvodů, proč havárie nebyla vyřešena v řádu dnů, ale táhne se měsíce. Už na konci minulého roku jsem veřejně prohlásil, že vyšetřování kauzy patrně jeví prvky organizovaného zločinu. O tomto jsem s přibývajícím časem stále více přesvědčen.
Závěrem bych rád poděkoval těm, kterým celá tato kontroverzní kauza není lhostejná a vytrvale se o ni zajímají nebo dokonce i aktivně konají.
Diskuze k článku (0)