V roce 1992 byla během uragánu Andrew zničena akvária Oceanária na Floridě, ze kterého do mořských vod uniklo šest perutýnů ohnivých. Perutýn ohnivý (Pterois volitans) je pozoruhodná, dekorativní a jedovatá mořská ryba z čeledi ropušnicovití, která přirozeně žije v Indopacifické oblasti.
text: Pavel Šimek
Tato ryba má v dospělosti teritoriální chování, nikdy neplave daleko a své území brání proti vetřelcům svého druhu i jiných druhů. Přesto všechno se tento druh po úniku z floridského oceanária velmi rychle šíří dál, protože jeho oplozené jikry i potěr zanášejí mořské proudy do vzdálených končin.
Zde často druh dobře prosperuje a dorůstá větších rozměrů než ve své původní domovině, kde dorůstá do maximální délky asi 38 cm. Francouzští rybáři na Antilách si ale stěžují, že ve svých sítích nacházejí i několikakilogramové perutýny (i o hmotnosti 4–5 kg).
Exploze
Po úniku perutýnů v roce 1992 byly tyto ryby zjištěny v roce 2000 u Venezuely a Kuby, ale jejich skutečná exploze začala v roce 2008. Dnes je nacházíme na východním pobřeží USA od Floridy po New York, na Bahamách a v Karibiku.
Blíží se ekologická katastrofa?
Uvádí se, že invaze perutýnů způsobí největší oceánskou ekologickou katastrofu zaviněnou člověkem. V Karibiku na ni doplatí rybáři a poklesne také zájem o sportovní a rekreační potápění, které je zde v teplých vodách a korálových útesech velmi oblíbené, hodně rozšířené a je zdrojem příjmů zdejších obyvatel. Jedna ichtyologická studie z USA uvádí, že perutýni mohou podstatně ovlivnit a decimovat mladá stádia různých druhů ryb.
V Karibiku perutýni žijí od mořské hladiny až do hloubky cca 100 m, na podmořských skaliskách, v potopených vracích, korálových útesech, v porostech vodních rostlin… Živí se jikrami, potěrem ryb, malými rybami, korýši… Tento druh není v pravém slova smyslu dravcem, svou kořist loví prudkým nasáním vody do rozevřené tlamy. Ostatní ryby se perutýnům nevyhýbají, protože je jako nový druh v oblasti neznají, takže se stávají poměrně snadnou kořistí. A perutýnům se daří nadmíru dobře.
Hrrr na ně!
Do boje proti perutýnům na francouzských ostrovech Guadaloupe a Martinique se zapojují rybáři, potápěči, ale i místní kuchaři, aby ulovení perutýni nepřišli nazmar. Ve své původní indopacifické domovině totiž perutýn patří k oblíbeným jídlům, je ale potřeba umět odstranit jeho jedové žlázky. Skoro jako u japonské ryby fugu.
Invazi perutýnů se však velmi pravděpodobně zastavit nepodaří zastavit, proto Observatoř mořského prostředí na Martinique musí zpracovat socioekonomickou studii o důsledcích invaze perutýnů.
Pomůže kanic vroubený?
Pro zefektivnění boje proti invazi perutýnů se zástupci dotčených zemí již několikrát sešli, vyměnili si své zkušenosti a názory. Zástupci Hondurasu představili v rámci boje proti perutýnům myšlenku využití místního druhu velké dravé ryby kanice vroubeného (Epinephelus marginatus).
Tato samotářská ryba dorůstající délky 1,5 m a hmotnosti až 60 kg se v oblasti vyskytuje velmi omezeně, protože druh byl nadměrným rybolovem zdecimován. Je ho však možno reintrodukovat a udělit mu statut chráněného druhu, ale nejdříve je třeba vyzkoušet, jestli kanicovi budou perutýni vůbec chutnat. Snad ano, protože kanic se živí především kraby, korýši, rybami, ale i olihněmi a chobotnicemi.
Diskuze k článku (0)