Když se řekne pstruh, okamžitě se mi to spojí s krásnou přírodou doprovázenou zvukem zurčení potoků a k tomu krásný zpěv ptáků. Lov těchto krásných ryb považuji za elegantní disciplínu v rybařině.
text: Šon Chung
To je jasný důvod, abych si na letošek koupil pstruhovou povolenku, a rovnou celosvazovou. V přepočtu na vietnamské dongy vyšla na 2 600 000 đongů. To je pro představu skoro 1 m2 rýžoviště ve Vietnamu. Co už, rybařina prostě něco stojí. Ale paradoxně mám letos asi deset pstruhů z mimopstruhových revírů. Ty větší kusy jsem chytil samozřejmě v pstruhových vodách, jako je Vltava nebo Otava.
Převážně na ně chodím s vláčecím prutem, občas si to zpestřím muškařinou. Vzpomínám si na jeden celkem extrémní zážitek, kdy jsem neměl po celém dni házení streamerem ani jeden kontakt. Ruka už celkem protestovala, tak jsem to změnil na nymfování.
Netrvalo dlouho a vytáhl jsem malou střevli potoční. Tak nádhernou čudlu jsem nikdy nechytil. Ale dobře vím, že je chráněná, a tak jsem ji po rychlé prohlídce pustil. Po několika dalších náhozech se chytly další dvě. Zřejmě jsem trefil hejno. Říkal jsem si, že bych měl zkusit zase streamer, protože mezi malými rybičkami v tůni bude určitě dravec.
V tu chvíli opět záběr a opět střevle. Co se ale nestalo: při zvedání rybičky k hladině se z hloubky vynořilo tečkované tělo. Pstruh bleskovým pohybem čapnul kořist a obloukem odplul pryč. Neskutečná vlna před očima a já jsem stál v šoku.
Nevěděl jsem vůbec, co mám dělat dál, ale na prutu zůstal odpor. Zkusil jsem jen tak přiseknout. Pstruh odpověděl výpadem podél proudu. V tu chvíli jsem se ještě stále nevzpamatoval. Viděl jsem, jak ryba pokračuje výskokem do vzduchu.
Říkal jsem si, že už musí být zaseknutý, jinak by rybičku dávno vyplivl. Postupně jsem se snažil dostat situaci pod kontrolu. Rozklepaná kolena a unavené ruce vůbec nespolupracovaly.
Ryba byla chvilku vpravo, chvilku vlevo a chvilku ve vzduchu. Začal jsem být pesimistický. Říkal jsem si, že nymfa visí určitě jen za krajíček a že vypadne rybě z tlamy. Naštěstí jí ale ubývala síla. Objevovala se čím dál častěji u hladiny a nakonec se nechala „ukecat“ směrem ke mně.
Poslední chvilka napětí, kdy zaberu za rukojeť prutu, abych rybu nasměroval do sítě. Rychlé zvednutí podběráku. „Je tam! Je tam! Je tam!“ opakuju si v hlavě a ujišťuji se, že to není sen. Nádherný pstruh duhový. Podle rozeklané tlamy tipuju na mlíčáka. Rychlá fotka, rozplavání a pouštění. Pak jsem si uvědomil, že jsem ho zapomněl změřit. To mi ale vůbec nevadilo. Zážitek to byl krásný.
Diskuze k článku (0)