Jako malý kluk jsem doslova hltal román Jaromíra Tejčky Příběhy štiky. S přivřenýma očima jsem si pak u vody představoval, jak se obrovská štika blíží k mojí nástraze. Kačena s hlasitým mlasknutím zmizí a začne vysněný souboj.
text: Zdeněk Hofman
Poutavý román skvělého spisovatele a vynikajícího rybáře vyšel již v roce 1947. Svým obsahem však zůstává nadčasovým a poučným i dnes. V jednotlivých kapitolách autor popisuje životní pouť štiky v rodné Vltavě. Za potravou často pluje mnoho kilometrů, v dospělosti už loví zásadně jenom v noci a díky získaným zkušenostem uniká všem rybářským nástrahám.
Kde štiku hledat
Zažitý mýtus, že štika je pouze stanovištní ryba, která se téměř celý život zdržuje na jednom místě a do svého revíru žádnou jinou štiku nepustí, převládá u mnoha rybářů dodnes. Tato představa je však pravdivá pouze částečně. Štika je ve skutečnosti velký cestovatel, který za kořistí pravidelně migruje.
Přejíždění za potravou probíhá často hromadně a na malé ploše se pak vyskytuje i větší počet štik. Jedná se pochopitelně o exempláře stejné velikosti. Menší štiky si musí udržovat patřičný odstup, jinak jim hrozí, že skončí jako kořist. Kanibalismus je u štik běžný už od narození.
Zjara připlují štiky do mělčin, kde se vytřou. Po oteplení vody se stáhnou zpět do hloubek a ryby loví u dna nebo ve sloupci. Proto je v létě problém štiku chytit. Mnoho rybářů si myslí, že štiky prostě neberou, ale není to pravda.
Musí žrát, aby doplnily energii. V nejaktivnějších měsících dokonce denně zkonzumují až jednu desetinu svojí hmotnosti, což bývá třeba u desetikilogramové štiky už pořádné sousto. Štiky tráví velmi rychle a mají se proto pořád co ohánět. Loví však v místech, kde se špatně hledají.
V teplých měsících jsou rybičky rozjeté po celém revíru a plachý dravec nemá potřebu připlouvat ke břehu, kde je navíc teplejší voda, která štice moc nesvědčí. Má ráda bahnité, až mírně kamenité dno a ráda odpočívá v travnatých či rákosových porostech. Žádnou přesnou dobu braní nemá a zabere během celého dne až do soumraku, a dokonce i v noci. Hodně záleží na okolnostech.
Například na řekách, které jsou o prázdninách pod silným vodáckým tlakem, nemá téměř jinou šanci, než lovit brzy ráno nebo v noci. Několik větších štik jsem chytil naopak v pravé poledne ve více než třicetistupňovém horku. Nutno dodat, že jsem měl živou rybičku nastraženou pomocí bójky uprostřed koryta na největší hloubce a na záběr jsem čekal několik dní.
Kdy zabere
Ideální jsou slunečné nebo polojasné dny s ustáleným stavem vody a dobrý je i mírný vítr. Naopak zatažená obloha a prudký severní vítr jsou záporným činitelem. Ještě horší je deštivé počasí a stoupající zakalená voda. Negativně působí i klesající tlak vzduchu.
Všeobecně bere štika nejlépe v čisté vodě. V letních měsících vyráží na lov většinou za svítání, kdy vymetá i mělčiny u břehu. Později se stáhne na hloubku a popřípadě se přesune na další loviště. Za soumraku pak vyráží na další směnu.
V našich podmínkách je nejlepším obdobím pro lov pochopitelně 16. červen, kdy bývají známá místa obsazena novými štikami. Pokud taková místa známe nebo se nám podaří dravce vystopovat, je šance na úlovek veliká. Příznivé podmínky pro lov panují po celé léto, také v září, vlastně až do poloviny a někdy konce října. Ideální je teplejší podzim. S příchodem zimy a citelným ochlazením vody se rybí metabolizmus zpomalí.
Štika však bere i v zimě, kdy je většina rybiček zahrabaných v bahně. Nedostatek potravy pochopitelně šanci na úlovek zvětšuje. Obecně tedy platí, že štiku můžeme úspěšně chytat po celý rok. Záleží však na mnoha okolnostech, z nichž nejdůležitější je příznivý vývoj počasí. Čekat na lov štik až s příchodem prvních mrazíků je zcela zbytečné.
Strategie
Štika vyhledává kořist zrakem a pomocí postranní čáry, kterou zachytí pohyby ve vodě. Dalším důležitým orgánem je i čich. Na kořist, kterou nevidí, tedy reaguje díky postranní čáře a čichu. Výhodou umělých nástrah je jejich hlučný chod, který štika zachytí postranní čárou a v poslední fázi i zrakem. Nastraženou živou nebo mrtvou rybku najde i díky čichu.
Teoreticky by tedy měla být nejúspěšnější nástrahou vláčená mrtvá rybka, kterou dokáže predátor zachytit všemi smysly. Jisté je, že mnoho velkých štik má poškozený zrak. Některé jsou slepé na jedno oko a některé dokonce úplně. Proto používá velká část starých štik při hledání potravy hlavně čich.
Žádná úvaha není úplně stoprocentní, ale pokud budeme nějakou dobu sledovat statistiky úlovků, zjistíme, že hodně velký počet trofejních štik je chycených náhodně, zejména při lovu na položenou. Ve většině případů dokonce na jinou než živočišnou nástrahu. Místo mrtvé či živé rybičky zachutnala zubatici peleta, boilie nebo jiná podobná nástraha, určená hlavně kaprům.
Štiku přilákala vůně a zkusila, jestli sousto bude k snědku. Špatný zrak a celková sešlost věkem snižuje původní dravost. Mnoho velkých štik už prostě není tak aktivních. Přestávají reagovat na umělé nástrahy. a dokonce i na živé rybičky. V našich revírech není lov na mrtvou rybičku příliš rozšířený a díky tomu se možná ochuzujeme o mnohá překvapení.
Přívlač je moderní a sportovní metoda, která dokáže velmi často vyprovokovat i přežraného a odpočívajícího predátora. V mnohých případech však zůstanou sebekrásnější napodobeniny bez povšimnutí. Trofejní štika má již bohaté zkušenosti a přelstít ji bývá hodně těžké. Kouzlo rybařiny spočívá v intuicích, štěstí, shodě náhod a mnoha dalších okolnostech, které nám naznačí, jakou techniku zvolit a kam nahodit.
Při vláčení je dobré vystřídat během lovu několik nástrah pracujících v různých hloubkách. Někdy se drží ryby u dna, jindy naopak uprostřed sloupce nebo dokonce těsně pod hladinou. Je vždy velmi důležité sledovat výskyt rybího potěru. Dobrým ukazatelem je feeder nebo plavaná. Velmi rychle tak zjistím, kde se rybí drobotina zdržuje.
Zakrmením navíc přilákám rybky do jednoho místa, kam se velmi rychle stáhnou i dravci. Ideální je proto nastražit v těsné blízkosti i rybičku. Kromě štik může překvapit i candát či bolen. A pokud zakrmím masovými peletami, nebude chybět ani sumec.
Diskuze k článku (0)