Květnové Rybářství: Patnáct let lovu štik ve Švédsku

Na sklonku roku se můj zběsilý pracovní rytmus zklidnil a já se mohl konečně v klidu věnovat věcem, které jsem dlouho odkládal. Pročistit fotografie, udělat si pořádek v poznámkách a zápiscích a tak trošku si srovnat myšlenky. A rázem tu byl nápad! Což takhle sepsat malou retrospektivu uplynulých patnácti let rybaření ve Švédsku? A zaměřit se v ní na lov velkých štik? Od nápadu nebylo daleko k realizaci. Takže pokud se věnujete lovu štik přívlačí, následující řádky jsou určené právě vám.

text: David Mašek

Za celou tuto historii může konec června roku 2005. Po několika předcházejících výpravách na sever, věnovaných převážně turistice, se jednalo o mojí první čistě rybářskou výpravu. Takže žádné občasné smočení vlasce v jezerech či řekách, které nám zkřížily cestu, ale skutečně cílevědomá rybařina se vším všudy.

První dny jsme si vybrali nováčkovskou daň. Na jednu stranu jsme byli očarováni krásnou přírodou, na druhou jsme nedokázali ulovit kloudnou rybu. Všechno změnil až první výjezd lodí na jezero. Vydali jsme se prozkoumat rozsáhlá rákosová pole na západ od kempu. U malého ostrůvku nahodím bronzovou plandavku před první stébla, zatočím kličkou navijáku a okamžitě přichází silný atak na nástrahu. „Je tam!“ neudržím se.

Začíná souboj, na který mé tehdejší náčiní nebylo připraveno. Po několika minutách přitáhnu rybu k boku lodi, načež můj kamarád Michal očima přejede přes podběrák a celou situaci výstižně zhodnotí slovy: „A jak to dostaneme do lodi?“ Štika si nás prohlédla a okamžitě pádí pryč. Boj neustává a prut dostává pěkně zabrat. A to nemluvím o navijáku.

Napodruhé přivádím zubatku na dosah podběráku, ale štika se do něj nevejde ani z poloviny. Vymrskne se ven a opět mizí v hloubce. Přitáhnu trošku brzdu, otáčím ji a pomalu získávám nad rybou převahu. A vtom se prut narovná a ryba je pryč, vlasec nevydržel nápor.  Moje první metrovka si vybojovala svobodu. Tento rok jsme v dalších dnech zdolali ještě několik desítek nádherných štik, ale žádná z nich se velikostí té první nepřiblížila.

První trofejní štika je moje!

Další roky jsme navštívili jiné lokality. Rybařili jsme v pobřežních vodách Irska, zkoušeli štěstí v brakických vodách Baltského moře, nevynechali Alandské ostrovy, lovili jsme jehlice a tresky v Dánsku. Na podzim 2010 přišel čas na návrat do středního Švédska. Postarala se o to trošku náhoda. V revíru na východě Švédska jsme nedokázali sehnat ubytování a tak jsme se po několika dnech rybaření v Botnickém zálivu přesunuli na západ.

V krásném horském prostředí byl již podzim v plném proudu. Břízy měly listí dozlatova zbarvené, ranní teploty atakovaly bod mrazu a my měli týden jezero pouze pro sebe. Na vysvětlenou – byli jsme jediní hosté v rybářském kempu.

Jak jinak, opět jsme si vybrali nováčkovskou daň. Podruhé na stejném místě. V celé kráse se ukázaly rozdíly mezi rybařením v červnu a září. Lokality, kde jsme byli úspěšní před čtyřmi lety, zely prázdnotou a nezaznamenali jsme na nich kontakt s rybou. Typově podobná místa, na kterých jsme tahali jednu rybu za druhou před několika dny, tentokrát vůbec nezabírala.

Museli jsme zcela změnit spoustu věcí – způsob lovu, denní dobu, místa, hloubky. Nějaké ryby jsme ulovili, ale k takovému množství úlovků, jako před lety, jsme měli daleko. Už jsme to pomalu vzdávali. Předposlední den jsem si vzal na vodu tvrdý prut, těžké nástrahy a vyrazili jsme na východní pobřeží, na hloubky okolo pěti metrů. Odměnou nám byla první větší ryba, krásná osmdesátka.

A najednou je tu poslední den. Od rána panovalo psí počasí. Pršelo a je pěkná zima. Za neustávajícího drobného deště jsme vyrazili na jezero pouze ve dvou. Asi nám tenkrát pršelo štěstí. V první nadějné zátoce odhazuji těžkou plandavku do míst, kde se podle údajů echolotu láme dno ze dvou metrů do pětimetrové hloubky. Asi na pátý pokus najednou ucítím odpor, přiseknu a odpoví mi silný tah.

„To bude něco většího,“ bleskne mi hlavou. Po několika minutách poprvé rybu zahlédnu. Pěkný kus! Vlny nám ztěžují pohyb i manipulaci s lodí a zdolávání je pěkně napínavé. Než napoprvé navedu štiku do podběráku, uběhne hezkých pár minut, které mi ovšem připadají jako věčnost. Konečně je v lodi! První trofejní štika, měřící přes devadesát centimetrů, je naše!

Co platí na trofejní štiky? Jaké používat nástrahy? Jaká je nejlepší doba na lov? Kdy je nejlepší vyjet do Švédska na dravce?

To vše si můžete přečíst v novém čísle časopisu Rybářství. Na stáncích je od začátku května.

Objednat si ho můžete také v našem e-shopu.

Pokud ještě nemáte předplatné časopisu Rybářství, můžete si ho zařídit zde.