Patří mezi silně ohrožené druhy. V posledních letech se ovšem početnost ledňáčka v České republice lehce zvyšuje. Potvrzují to výsledky Jednotného programu sčítání ptáků Českou společností ornitologickou. Má tedy smysl jej dále chránit? Jaké ryby nejčastěji loví tento drobný predátor?
text: Marek Kožušník
Ledňáčka říčního si nespletete s žádným jiným ptákem. Díky jeho nepřehlédnutelnému zbarvení se mu také říká létající drahokam. Můžeme ho zahlédnout v celé řadě vodních ekosystémů od menších potoků, přes řeky, rybníky, přehradní nádrže až po jezera vzniklá v důsledku důlní činnosti a následné rekultivace krajiny (např. jezera Milada, Most a Medard v Podkrušnohoří).
Mírné zimy a ničení břehů
Lehce rostoucí trend jeho početnosti pravděpodobně způsobil mírný průběh zim v monitorovacím období. Také se na něm podílí ledňáčkova ochrana například v rámci projektu Alcedo, který vytvořil Český svaz ochránců přírody. Píše o tom ekolist.cz. Ovšem i přes pozitivní rostoucí trend populace je potřeba podle ekolistu ledňáčka říčního stále ponechat v kategorii silně ohrožených druhů, a to hned ze dvou hlavních důvodů.
Prvním je fakt, že i přes momentální pozitivní situaci ohledně výskytu ledňáčka říčního v České republice může náhle přijít několik tuhých zim po sobě a jeho populace by se tak naopak mohla rapidně snížit. Dalším důvodem pro zachování ledňáčka v kategorii silně ohrožených živočichů je existence dlouhodobých negativních vlivů způsobených lidskou činností, které jeho biotop ovlivňují.
Patří k nim zejména napřimování a upravování přirozeně meandrujících vodních toků a revitalizace potoků či jejich údržba. To způsobuje úbytek míst vhodných k hnízdění ledňáčků, ale také často vede k odstranění pobřežní vegetace, která je pro ledňáčky důležitá k posedům při lovu a možnosti úkrytu.
Zásahy do břehů způsobují ničení přirozených kolmých svahů břehů, ve kterých si ledňáček říční vyhrabává zhruba metr hluboké nory k hnízdění.
Dalším problémem je tzv. eutrofizace. Jde o splach fosforu a dusíku především z polí do vodních toků, kde se pak kvůli nadměrnému výskytu těchto látek přemnoží sinice a řasy a snižuje se tím obsah kyslíku ve vodě. Ten vede k úhynu ryb, hlavní potravy ledňáčků.
33 hnízd ledňáčka říčního
Problematikou potravní ekologie ledňáčka říčního a s tím spojenými odhady případných škod na společenstvech ryb se už od roku 1994 zabývá v rámci celorepublikového programu ČSOP „Ochrana biodiverzity“ projekt „Alcedo – ledňáček“. V rámci tohoto projektu se potrava ledňáčka říčního doposud studovala v případě 33 hnízd, ze kterých byl odebrán hnízdní sediment sestávající z nestrávených zbytků kořisti, především ryb.
Bylo zjištěno, že v podmínkách České republiky je ledňáček striktně rybožravý a že na většině lokalit tvoří ryby 100 % veškeré kořisti. Jen v několika případech se v úlovku ledňáčků objevily kromě ryb i larvy šídel a vážek, larvy potápníků, raci, terestrický hmyz nebo obojživelníci. Jejich podíl v celkovém množství potravy byl však vždy zcela zanedbatelný (méně než 1 %).
Jak velké ryby loví?
Ledňáčci podle závěrů projektu Alcedo loví ryby ve velikosti 1,6 až 13,4 cm a za obvyklých podmínek je průměrná velikost kořisti 6,6 cm. To odpovídá průměrné hmotnosti cca 3 g, zatímco v extrému a spíše ve výjimečných případech mohou zdatní a zkušení ptáci ulovit ryby 10 až 16 g těžké. Takto velká kořist však často nepřináší ledňáčkům velký užitek a představuje spíše riziko. Její ulovení, manipulace s ní a následné zabití je pracné, polykání pak nebezpečné.
Protože ledňáčci kořist nikterak neporcují a nekoušou, ale polykají ji v celku (na rozdíl např. od vyder, norků, orlů nebo orlovců), může extrémně velká kořist podaná slabému a nezkušenému mláděti toto mládě zadusit.
Jednoznačně nejčastěji ledňáčky lovený druh ryby na českých řekách a potocích je hrouzek obecný. Ledňáčci je loví do velikosti 10 cm. V případě oukleje obecné, která má z hlediska polykání zcela ideální tvar těla (včetně, oproti hrouzkovi, malé hlavy) jsou úlovky 10 cm velkých ryb dokonce nejhojněji zastoupeny.
Bát se nemusíme
I přesto, že uvedené způsoby ochrany nějakou měrou přispívají k mírnému zvyšování populace, je podle ochranářů stále nutné ledňáčka říčního ponechat v kategorii silně ohrožených živočichů. Jeho početnost se totiž může kdykoliv náhle snížit jako důsledek negativních přírodních vlivů.
Mimoto je také potřeba regulovat a kontrolovat lidskou činnost, která negativně ovlivňuje biotop ledňáčka říčního. Rybáři se navíc, na rozdíl od vydry nebo kormorána, nemusejí obávat škod, které ledňáčci svým lovem způsobí.
Celosvětově uznávaný odborník
K ochraně ledňáčka přispívá i zmíněný projekt Alcedo, jehož garantem byl Pavel Čech, který v březnu tohoto roku zemřel. Jeho práce a studie ovšem patří k velmi zásadním, Pavel Čech se stal celosvětově uznávaným odborníkem na výzkum ledňáčka říčního, přinesl mnoho zpráv o jeho životě a významně přispěl k ochraně tohoto druhu.
Těsně před smrtí Pavla Čecha potěšilo, že jsme vybrali jeho fotografii ledňáčka na titulní stranu březnového Rybářství. Článek „Jak velké ryby loví ledňáček říční?“ z tohoto vydání, jehož autorem je jeho syn Martin Čech, jsme pro čtenáře iRybářství odemkli. Můžete si ho přečíst zde.
Setkání s ledňáčkem je pro každého, jen trochu normálního, rybáře krásným zážitkem.