V makedonském jezeru Ohrid žije bájný ohridský pstruh. Pod hladinou se zde skrývá i mnoho dalších rybích endemitů, o kterých toho zatím moc nevíme. Proto jsem se rozhodl, že k jezeru v srdci Balkánu vyrazím.
text: Vojtěch Sklenář
Jede se mnou kamarád Pavel, se kterým už jsem rybařil ve Slovinsku i Bosně. Bob, u něhož jsem spal na první výpravě v Sarajevu, se k nám možná přidá v Makedonii. Pavel se pasoval do role kameramana a delegáta v navazování družby a koštování místních pevných i tekutých specialit. A já musím vymyslet to hlavní – jak na ryby. Na internetu není o lovu ryb na jezeře Ohrid ani zmínka.
Tentokrát nic nenechám náhodě, zabalím věci na kapry i na pstruhy. Co nás čeká? Nevím. Na rybářské mapě jsou jen bílá místa. Neporadil nám ani pan Google. Pavlovi se podařilo zjistit, že ve Skopje sídlí Ministerstvo lovu a rybolovu. Tak se zeptáme tam.
Mladí Makedonci kradou bankovky
Odjížděli jsme začátkem května v deset večer. Přes Bratislavu, Budapešť a Szeged jsme se dostali do Srbska. Za volantem jsme se sice střídali, ale stejně jsme si museli dát nad ránem před Bělehradem dvouhodinovou přestávku na spaní. Na makedonských hranicích mě Pavel navádí do centra Skopje. Provoz ve městě je šílený. Auta jezdí na červenou, všude zácpa. Na křižovatce se nám mladí Makedonci snaží vlézt do auta a vytáhnout z nás eura. Možná by nás i okradli, ale naštěstí blikla zelená. Vetřelci se chvíli drží dveří, ale nakonec to vzdávají.
Makedonie je jedno z nejdéle osídlených území Evropy. Ve středověku zde žili Slované, oblast se střídavě se ocitala pod nadvládou Bulharské a Byzantské říše. Ještě docela nedávno se v zemi bojovalo – v roce 2000 propukl ozbrojený spor mezi makedonskou vládou a albánskými povstalci z Národní osvobozenecké armády (UCK).
Opilý jako carský důstojník
V makedonské rybářské družině se domlouváme rukama. Najdeme bájného ohridského pstruha? Pomohl nám balík plzní. Místní rybářský boss začal žhavit telefon, domluvil nám schůzku a poskytl i potřebná telefonní čísla. Jedeme na místo, povolenky budeme mít ještě večer.
Čekání u jezera nám zkrátila dramatická příhoda. U vody stál starý dvojkový golf. Přijeli mladíci, popadli krumpáč, prokopli mu nádrž, benzín nachytali do kbelíků a pak ho petkou přečerpali do svého auťáku.
Člověk, který nám měl povolenku prodat, byl ožralý jako carský důstojník a do mobilu jen nesrozumitelně huhlal. Takže voláme dalšímu číslu na seznamu. Tenhle člověk si s námi dal pro změnu schůzku v nejdražším ohridském hotelu, povolenky jsme se ale nedočkali. Vyklubal se z něj totiž obyčejný překupník a dohazovač hotelů. Pavel zabukoval krásný penzion za městem ve vesnici Dolno Konjsko za 17 euro pro dva na noc. Tam jsme dozvěděli, že do pondělka povolenky neseženeme, ale že si můžeme prohlédnout líheň pstruhů. Stálo nás to šest plzní.
Duhák s vypouklýma očima
Ráno jsme vyrazili do Albánie. Na hranicích nás začali proklepávat, ale když viděli v kufru rybářský cajk, dali nám pokoj. Za hranicemi nás čekal úplně jiný svět, vojenské bunkry na každém kroku, bída. Makedonie je proti Albánii vyspělá země. Přijeli jsme do prvního městečka – takhle si představuju zemi po válce.
U pobřeží jsme sice viděli pár honosných hotelů, nejspíš ale patřily albánské mafii. Za nimi už byla jen špína a divoký Balkán. Projeli jsme dvě vesnice, ale nevraživé pohledy místních nám napovídaly, že tady nejsme vítaní. Radši jsme to otočili. Jen tak pro zajímavost jsme se ještě zastavili v jedné hospůdce, kde personál sliboval ohridského pstruha na grilu. Koukl jsem a viděl duháka. Žlab s rybami za hospodou mi dal za pravdu. Navíc byly ty ryby nemocné, měly vypouklé oči. Raději jsme se vydali na cestu do Makedonie.
Kapří ráj a pstruzí dorostenci
Cestou se nám nabídl impozantní pohled na jezero Ohrid z výšky 1500 metrů. Odtud jsme sjeli na druhou stranu hor. Zde leží druhé veliké jezero tektonického původu – Prespánské. Sice jen asi 150 metrů hluboké, ale rozlehlejší než Ohrid. Tady je prý kapří ráj, ale pstruhy zde nehledejte. Tohle jezero je poněkud opomíjeno. Hotelové komplexy z dob jugoslávského prezidenta Tita jsou rozpadlé, pláže opuštěné. Zato leží uprostřed krásné panenské přírody.
Od místních jsme se dozvěděli, že v jezeře žijí i kapři golema, kteří mají přes 20 kg. Můžete zavážet, lovit třeba na pět prutů během čtyřiadvaceti hodin. Jste úspěšní? Ryby, které chytnete, si můžete nechat bez jakéhokoliv omezení. Cena povolenky (dozvole) je 350 denárů na týden, tedy asi 175 Kč. V jedné hospůdce baštíme. Každý jsme si poručili deset čevabčiči, pečivo a salát. Platíme jen 2,5 euro.
Počkám si na divoké pstruhy
Asi 10 kilometrů od Ohridu jsme si všimli odbočky k soukromému rybníčku a sádkám. Tady prý chovají čistou formu ohridského pstruha. Vidíme dvě jezírka o rozloze dvou fotbalových hřišť. Za 10 euro si smím nahodit. Do vody posílám orange tag. Po dopadu mušky se k ní vrhlo hned několik pstruhů. Dorostencům jsem s nástrahou uhýbal a čekal na většího kabrňáka. Pak jsem ho konečně zahlédl. Číhal mezi stolístkem. Jeden přesný hod a mám ho! Měřil asi 45 cm. Mise je splněna. Fotíme ho a vzápětí pouštíme. Další ryby už nechytám. Počkám si na ty divoké.
Pokračování zítra…
Diskuze k článku (0)