Nejen lidé, ale i věci mají své osudy a je věčná škoda, že nemohou vyprávět. Pojďme se vracet do minulosti. Třeba do doby, kdy naviják, prut nebo korkový splávek sloužily svému páníčkovi klidně i po celý život.
Text: Zdeněk Hofman
Pan Stanislav Vlček z Přepeř u Turnova patří k našim nejstarším výrobcům rybářských navijáků. Vyučený výrobce pian vyráběl rybářské potřeby od roku 1935. Ryby ho přitahovaly odjakživa a řeku Jizeru znal jako málokdo. Měl to k ní jen pár kroků.
Historie rybářských navijáků
V dávné minulosti se rybařilo pouze s prutem, na kterém byla navázaná spletená koňská žíně. Navijáky se u nás začaly ve větší míře používat po roce 1920. Jednalo se o obyčejná kolečka, která sloužila hlavně jako zásobník šňůry.
Pokud chtěl rybář nahodit dál od břehu, musel nejprve šňůru vymotat a až pak švihnout prutem. Velkým pokrokem byly otočné vrhací navijáky. Díky otočnému kloubu na nožce navijáku lze naviják nastavit do polohy rovnoběžné s osou prutu pro navíjení nebo kolmé pro nahazování.
Tyto navijáky šly používat nejen při lovu na položenou nebo plavanou, ale hodily se i pro přívlač. Jedním z prvních výrobců byl právě Stanislav Vlček, který měl na bakelitové cívce kromě upozornění patent ohlášen i iniciály V. S. Tuto cívku později použil i pro smekací naviják Jizeran.
Čís. 1 – Sklápěcí naviják
Pod tímto číslem a názvem je uvedena první verze otočného navijáku v katalogu z roku 1938. V Rybářském věstníku je jako novinka inzerován už od roku 1936. Konstrukčně šlo o naviják velmi jednoduchý, opatřený vypínací řehtačkou a kličkou.
Čís. 50 – Sklápěcí naviják Populár
Vylepšená verze otočného navijáku vznikla o rok později. Text v katalogu hlásá, že Populár jest tentýž jako čís. 1, avšak s klouzavou unavovací řiditelnou brzdou. Klouzavá brzda umožňuje rybáři, aby mohl se zcela slabým náčiním zdolávat i nejtěžší úlovky.
Šlo o jednoduchý, ale praktický naviják umožňující daleké hody pouhým otočením cívky na kloubu. Tyto výhodu měly dosud jen ty nejdražší navijáky. Populár jest naviják velké hodnoty a jeho cena činí pouhých Kč 75,-.
Jak šel čas
Otočné vrhací (sklápěcí) navijáky se staly velmi populární a trvalo skoro dvacet let, než je definitivně vytlačily navijáky smekací. Souběžně s panem Vlčkem vyráběly otočné navijáky během třicátých a čtyřicátých let i další firmy, jako Stibůrek, Rousek, Uggé.
Po znárodnění v roce 1948 převzal výrobu otočného Rouskova modelu Lido i nově vzniklý národní podnik Tokoz. To už ale sláva jednoduchých navijáků začala upadat a rybářský svět ovládly definitivně navijáky smekací.
Pochopitelně s výjimkou muškaření, kde naviják plní úlohu pouhého zásobníku šňůry. Navijáky Stanislava Vlčka už dnes lákají jenom sběratele. V naší expozici máme i jeden Vlčkův vrhací naviják, který patřil synovci Lexovi Vlčkovi, též vášnivému rybáři a milovníku kouzelné řeky Jizery.
Diskuze k článku (0)