Úhoř říční je bezesporu nejtajuplnější ryba, která v České republice žije. Podoba hada, noční lov nebo začátek i konec života v Sargasovém moři dodávají tomuto druhu až mýtickou auru.
Text: Josef Jehlička
Úhoře budeme lovit výhradně na živočišné nástrahy. Tou nejběžnější (a přitom nejlepší) jsou určitě rousnice. Vhodné jsou také kopané žížaly i chomáč hnojáčků, také slimáci či rozmáčknutí hlemýždi. Dobrou nástrahou je i malá mrtvá rybka či její část (zpravidla ocásek).
Někteří rybáři se zmiňují o přitažlivosti lehce zemřelých nástrah, sám jsem se ale nesetkal s tím, že by na zapáchající zapařené červy či rybky byl někdo úspěšný.
Ze seriálu Kdy a kde je ten nejlepší čas chytat na položenou |
Lín obecný |
Ostroretka stěhovavá |
Úhoře vyhledávejme v blízkosti kamenných záhozů, keřů a stromů ve vodě, zkrátka tam, kde má bezpečný úkryt. Na menších vodách pak v místě hlavního koryta, kde projíždějí při vyhledávání potravy (zejména pozdě navečer).
Dobrou volbou tedy budou především místa pod podemletými břehy, korunami zatopených padlých stromů. Bezvadná je rozpadlá navigace, rovněž zaplavené zbytky staveb a porosty vodních rostlin či jejich těsné sousedství.
Za nadcházející tmy (a někdy i hodně brzo zrána) úhoři protahují korytem řeky v místě proudnice, najdeme je i u terénních zlomů a pobřežních lavic. Za stoupající, kalné vody se stahují do míst, kde je zaplavena tráva a pobřežní porost.
Právě v tu dobu je můžeme spolehlivě najít v těsné blízkosti břehu. Ideální jsou dny s prudkými změnami tlaku, před příchodem bouřky. Obyčejně se na vás štěstí usměje pod přehradami i při rychle stoupající vodě. Nezapomínejme na použití kvalitního obratlíku. Úhoř mívá při zdolávání tendenci ke kroucení vlasce a to může být při dalším rybolovu nepříjemné.
Na stojatých vodách „hady“ budeme hledat v blízkosti přítoků, hustých vodních porostů a tam, kde mělčina prudce padá do hloubky. Na písčitých plážích úhoře nečekejme!
Náčiní můžeme použít poměrně předimenzované, ať už kvůli možnosti vázky či pro potřebu rychlého vyvedení ryby po záseku ke hladině. Úhoři totiž při pozření nástrahy ani opravdu silný vlasec nevadí.
Se zásekem bychom však neměli otálet zbytečně dlouho. I tak mívá háček často hodně hluboko a nezbývá, než ho odříznout, ať už si rybu ponecháme, nebo ji pustíme. Mějme proto s sebou háčky již navázané na návazcích (nebo lze celkem dobře použít háčků s očkem, které lze navázat i za chatrného světla baterky), jinak se budeme zrovna v ten pravý čas zbytečně zdržovat a zlobit.
Výměna hotového návazce na karabince je oproti tomu dílem okamžiku. Háčku se úhoř spolehlivě zbaví, „dolovat“ ho ale z ryby peánem nebo vyprošťovačem znamená téměř jistou smrt ryby.
Nejlepší období pro lov je určitě první výraznější jarní oteplení (ano, období kvetoucích šeříků je pro mě jasným signálem). Přes léto je třeba být u vody hodně časně, nebo počkat na čas od soumraku do konce povolené denní doby lovu. Na podzim berou úhoři celkem dobře až do výraznějšího ochlazení vody, pozor ale na jejich hájení (byť jeho smysl mně, upřímně řečeno, zůstává utajený). K přechovávání úlovků je ideální kvalitní hustý drátěný vezírek, pevný plátěný pytlík nebo nádoba s víkem. Jinak o úhoře snadno přijdeme.
Proseděl jsem spoustu nocí a brzkých rán pří lovu úhořů, můj doposud nejdelší měřil 72cm, chycený na rousnici těsně před půlnocí, ale jednou jsem byl svědkem ulovení 110cm úhoře v pravé letní poledne 😃