Únor se splávkem (3)

Dnes se vydáme na kapry. Na kapry v únoru, nezbláznili jste se, říkáte si? Inu, i v zimě ryby žerou, ale výrazně méně než v teplých měsících.

Text: Milan Tychler

V únoru chytám tak, že se stěhuji z místa na místo. Ryby prostě hledám. A když záběr nepřijde do deseti minut, přesouvám se jinam.

Ovšem jsou místa, kde vydržím třeba hodinu. Obyčejně jsou to nejhlubší místa na říčce, kde se drží kapři. Mnoho rybářů se snaží o první kapry někdy v březnu. Já už mívám první úlovky z řeky, pokud tedy není zamrzlá, už v lednu. Únor je na kapry dobrý měsíc. Obry nechytám, ale padesátka potěší, ne?

Do říčky ústí ještě menší potok a kousek nad tímto soutokem je hlubší, klidná tůňka. Vyrážím jen nalehko, ale bez pořádného oblečení a termosky s čajem se neobejdu. V noci trochu přituhlo, maličko pofukuje a ráno byla nula.

Konec února je nevyzpytatelný. Před dvěma dny trochu zapršelo a voda je mírně podkalená. To může být dobré, ale taky nemusí. Uvidíme. Usadím se za velkou vrbou, kde na mě tolik nefouká. Připravuji si dva proutky se splávky.

Tady chytám takovou tu klasickou položenou se splávkem. Nástraha s olůvkem leží na dně a záběr signalizuje lehký splávek. Zátěž je velká jen tak, aby nástraha necestovala po dně. Celé je to hodně jemné a citlivé, přesně v duchu zimní rybařiny, která je na tom založena.

Seřídím hloubku a tiše nahodím. Na jednom háčku je kousek pařené housky, na druhém budu zkoušet hnojáčky. Je to zvláštní, ale z nějakého důvodu ryby někdy dávají přednost jednomu před druhým.

Splávky stojí na vodě jako dva vojáci. Jeden kousek od břehu, druhý o maličko dál. Anténky jsou na tmavém pozadí dobře vidět. Nic se neděje, ale spěch není namístě. Zimní rybaření tímto způsobem je hodně poklidné. Konečně se dá jeden ze splávků do pohybu.

Maličko se zachvěje a anténka se o centimetr přitopí. Zvednu ruku nad prut a čekám. Pak se celá anténka pomaloučku potopí a splávek se rozjede ke středu říčky. Jsou to nervy a vysvobození přichází až ve chvíli zaseknutí.

Jakmile pocítíte odpor na konci vlasce, hned víte, na čem jste. Tato ryba není velká a jde rovnou z vody. Slušná plotice. Zabrala na kousek rohlíku. Je zvláštní, že tady se během roku plotice moc nechytají. A když se nějaká chytí, je malá. V zimě se chytají plotice dvakrát tak veliké a je jich docela dost. Pouštím ji opatrně a co nejtišeji. Jakmile ryby vyplaším, na další záběr se načekám. Ještě jsem ani pořádně nenapnul vlasec a splávek jde pod vodu.

Pěkný perlín

To bylo hodně rychlé! Další plotice? Ne, ne. Je to perlín! A pěkný! Ploutve má jako oheň. Šupajdi domů, chlapče. Očekávám další rychlý záběr, ale neděje se nic. Splávek s hnojáčkem se ani nehne, zájem už není ani o rohlík.

Párkrát sestavu přehodím, ale nic. Zkusím nahodit blíž k protějšímu břehu. Často je to tak, že ryby pojmou podezření a stáhnou se k protějšímu břehu, kde nejsou rušeny. Možná se to stalo i teď. Mé podezření se potvrdilo, záběr přichází záhy.

Zaseknu a tentokrát je od počátku jasné, že tato ryba se do podběráku hned tak nepodívá. Tohle je jiný soupeř! Okamžitě startuje proti proudu a vytáhne mi z navijáku pořádný kus vlasce, než se zastaví. Jsou tu všelijaké překážky, takže mám strach, aby vlasec někde neuvázl. Mám štěstí. Po nějaké době se mi podaří dostat rybu zpátky pod nohy.

Tůňka je vzhůru nohama. Ryba ji křižuje sem a tam. Drží se u dna a k hladině se jí nechce. Trošku krkolomně se mi podařilo jednou rukou odstranit z vody druhý prut. Teď už se ryba motá jen na malém prostoru sem a tam.

Pomalu ji zvedám k hladině. Ocasní ploutev pořádně víří vodu a dvakrát cítím, jak ocas ryby zavadí o vlasec. Konečně umdlévá a vedu ji k podběráku, do kterého vklouzne docela snadno. Letos už jsem nějaké kapry chytil, ale tento je zatím největší. Šupináč s velkou ocasní ploutví se rval i ve studené vodě statečně a nejen proto dostává svobodu.