Zvěčnění úlovků ryb pomocí fotoaparátu nebo videokamery u našich rybářů ještě relativně nedávno k zcela běžnému standardu nepatřilo. O focení ryb v akváriu nebo dokonce pod vodní hladinou se spíše pokoušeli zarputilí milovníci podvodního života než rybáři. Situace se ale změnila s příchodem levné digitální techniky, která dodala odvahu i těm méně šikovným z nás.
Text: Jozef Májsky, foto: autor, Lenka Hofmanová
Je třeba zdůraznit, že digitální fotoaparát podstatu focení mnoho neovlivnil, spíše nám umožnil mazat kvantum nepovedených obrázků. Vyhodit balík klasických fotek, které si můžeme pořídit i z digitálního záznamu, by byl i v dnešní době docela drahý špás. Nechci znevažovat focení pomocí automatiky, ale pro ty, kdo se rozhodnou spoléhat pouze na ni, se bude týkat pouze několik z rad, které chci zprostředkovat čtenářům.
Klasika
Jako rybářskou fotografickou klasiku je možné označit fotografii rybáře, který drží úlovek. Někdy přirozeně, často ale toporně, s maximálně nataženými pažemi. To proto, aby ryba na snímku vypadala větší. Nebudu opakovat to, co už bylo mnohokrát vysloveno i napsáno, že důležité je zvolit si před samotným aktem focení přijatelné pozadí.
Za samozřejmost považuji, že se podle možností snažíme fotit tak, abychom měli slunce za zády nebo z boku. Pěkné snímky se dají udělat i v protisvětle, obyčejně ale použijeme blesk. Neváhejme si jím přisvítit i v pravé poledne, kdy je slunce v nadhlavníku. Je to žádoucí hlavně u vody, která odráží sluneční paprsky.
Bez použití blesku často vznikají snímky, na kterých nevidíme do tváře (očí) přistíněné pokrývkou hlavy, která je běžným doplňkem rybáře. Když jsem zmínil vodu, někdy je bez patřičných zkušeností dost těžké dát do roviny vodní hladinu, popřípadě jiný horizont. Naštěstí tento nedostatek lze následně v počítači odstranit. Nezávisle na tom, jestli fotíme rybu s rybářem nebo třeba na podložce, síťce apod., bychom měli mít na paměti, o jakou rybu se jedná.
Neťukejte si na čelo, nemám samozřejmě na mysli druh ryby, ale její barvu a lesk. Obecně totiž platí, že nejhůře se fotografují stříbřitě lesklé druhy ryb, odrážející světlo jako lesklá fólie, zatímco tmavší a barevné druhy nám nadělají problémů méně.
Určitě je výhodné použít polarizační filtr, který ale není zrovna levný a lze ho obyčejně nasadit pouze na objektivy zrcadlovek. Proto je třeba hledat jiná řešení.
Od řeky do stínu stromů
Mnozí asi máte zkušenost, že obrázky pořízené v době, když bylo pod mrakem, vyšly lépe, než na ostrém slunci. Určitě vám mohu doporučit, pokud to možnosti dovolí, udělat pár obrázků ve stínu, třeba pod stromem.
No a v případě focení ryby na trávě (podložce) zabráníme zbytečným leskům tak, že daný objekt zastíníme vlastním tělem, nebo nám pomůže kamarád. Ti, kteří mají dražší aparát – zrcadlovku, mají obyčejně tu výhodu, že si focený objekt „přistíní“ pomocí funkce EV (bývá přímo na těle přístroje jako +/-). Pomocí hodnoty EV (expoziční hodnota), kterou nastavíme na -0,3 až -07, resp. i více do mínusu, ovlivníme expozici, takže obrázek bude tmavší – podexponovaný a lesk přijatelnější.
Když použijeme blesk a funkci EV, při mínusových hodnotách mu ubereme na intenzitě, naopak plusové hodnoty způsobí zesílení záblesku. Tyto „operace“ zvládají i některé dražší kompakty, je ale třeba hodnoty nastavit v menu, což je pracnější.
Vynalézavost lidí ale nezná hranic, a tak je někdy rychlejší snížit intenzitu blesku jeho překrytím pomocí kousku toaletního papíru, který přeložíme i vícekrát, pokud nezískáme vyhovující záblesk a nepřepálený obrázek. Při focení s pomocí vestavěného blesku je třeba mít na zřeteli, že i zrcadlovky nám obyčejně neumožní použít kratší expoziční čas než 1/200 až 1/250 s.
Když se ryby mrskají
Při mrskajících se rybách je výhodnější nastavit co nejkratší expoziční čas (rychlost závěrky), třeba 1/500 i 1/1000 s. Z uvedeného vyplývá, že pro akčnější scény, a těch je u vody většina, je vhodnější si zvolit z programů nabízených aparátem program S (Tv), který pracuje s předvolenou hodnotou času.
K požadovanému expozičnímu času nastavenému na fotoaparátu si přístroj sám na základě měření přiřadí přiměřenou clonu (clonový otvor). Při nejnižších clonových číslech (třeba f/2.8) pak je při malé hloubce ostrosti pozadí fotografovaného objektu rozostřené, s rostoucím clonovým číslem (f/22.0) je ostřejší, víc prokreslené.
Uvědomte si, že s kompaktními digitálními fotoaparáty rozmazaného pozadí, které preferují umělecky zaměření fotografové, prakticky nedosáhnete. Se zrcadlovkou to ovšem není žádný problém a i při focení ryb lze upřednostnit program A s předvolenou hodnotou clony.
Expozici lze ještě ovlivnit změnou citlivosti senzoru, dříve filmu (ISO). Běžně používané je ISO s hodnotou 100, popřípadě 200, toto nízké ISO zvládají i levné kompakty, některé ale už při hodnotě 200 a plně vytaženém objektivu (autofokus) dělají značně zašuměné obrázky. Z tohoto pohledu je proto za zlých světelných podmínek velice nevýhodné fotit s automatikou (AUTO), která použije třeba ISO 400, což nemůžeme ovlivnit, no a všechny snímky budou příliš zrnité.
Samozřejmě, že u kvalitních aparátů – kompaktů a zrcadlovek, je kvalita snímků dobrá i při ISO přes 6000, ISO se čtyřmi nulami ale raději nezkoušejme.
Pozadí
Větší důraz než při focení celých úlovků je třeba klást na výběr vhodného pozadí při portrétech ryb. Obyčejně s sebou nemusíme nosit žádné pomůcky, stačí využít třeba oblohu (modré pozadí), stín vegetace (černá), kůru stromů, skálu apod.
O něco náročnější je portrét ryby na háčku ještě ve vodě. Pokud nemáme dostatek zkušeností, je lépe, když nám udici podrží přítel. Při běžném focení úlovků si vystačíme s běžnými objektivy vytvářejícími obrazy s přirozenou perspektivou (ohnisková vzdálenost 50 mm), vhodné jsou i širokoúhlé objektivy (ohnisková vzdálenost kratší než 40 mm) – ty nám umožní focení z kratší vzdálenosti.
Diskuze k článku (0)