Pro člověka je nejdůležitějším smyslovým orgánem zrak. Tvrdí se, že až 90 procent informací o našem okolí získáváme právě prostřednictvím očí. Podíváme se pod hladinu našich sladkých vod, písníků, údolních nádrží, rybníků a zjistíme, že průhlednost vody je po většinu roku mizerná.
Text: Mirek Brát, foto: autor
Více se dozvíte z „povídání“ kachen v rákosí, více vám do nosu „zavoní“ sinice, než zjistíte z toho, co je ve vodě. Ale někdy přijde i pověstná výjimka potvrzující pravidlo. Místo, které jste mnohokrát míjeli, je najednou jiné.
V čisté vodě mělčiny se prohánějí rybí hejna, holé písčité dno co chvíli zdobí čupřiny vodních rostlin. Ponoříte se do vody. Je to rozkoš, najednou vidět! Je to rozkoš, když si Rozkoš jednou za uherský rok promne oči!
Pod hladinou
Vodní nádrž Rozkoš u České Skalice, přezdívaná Východočeské moře, vznikla jako ochrana před povodněmi. První úvahy o její stavbě se objevují v roce 1924, stavba přehrady započala v roce 1951, definitivně dokončena byla v roce 1972.
V současnosti je nádrž využívána i turisticky, probíhají tu komerční chov ryb, sportovní rybolov a také vodní sporty. Je významnou lokalitou, na které se zastavují tažní ptáci. V sezoně je vyhledávána i milovníky koupání.
Nízká průhlednost vody jen málokdy dovolí podívat se i pod její hladinu. V závěru léta však na Rozkoši panovaly výjimečné podmínky. Rozkoš si „promnula oči“ a viditelnost pod vodou rázem byla několik metrů – i u samotného dna. Ve spleti nejrůznějších vodních rostlin jsem potkával velké kapry, dno bylo poseto trsy slávičky mnohotvárné, nepůvodního měkkýše, který se poprvé v ČR objevil právě na Rozkoši.
Velmi zajímavé bylo proplouvat mezi mohutnými pařezy, které zde zůstaly jako tichá torza po bývalém, vodou zatopeném lese. Na malé „mýtině“ v porostu parožnatkových řas jsem objevil i odpočívajícího candáta. Velká škoda, že takto čistá voda není na Rozkoši pravidlem, ale opravdu jen výjimkou.