Nejen lidé, ale i věci mají své osudy a je věčná škoda, že nemohou vyprávět. Pojďme se vracet do minulosti. Třeba do doby, kdy naviják, prut nebo korkový splávek sloužily svému páníčkovi klidně i po celý život.
Text: Zdeněk Hofman foto: autor, Lenka Hofmanová
Sehnat jemné muškařské náčiní bylo v socialistickém období v letech 1950 – 1989 poměrně složité. Kvalitního zboží z dovozu bylo poskrovnu a tuzemská výroba značně pokulhávala zejména v kvalitě.
Muškařské pruty ze štípaného bambusu nahradily pruty z dutého sklolaminátu a později z grafitu. Ze znárodněných značek převzal n. p. Tokoz výrobu muškařského navijáku Rousek 107.
Prakticky šlo o doprodej, kdy Tokoz pouze nahradil Rouskovo logo vlastním a naviják označil katalogovým názvem Tokoz 107 B. Muškařský naviják Tokoz 107 A byl již zcela v režii národního podniku.
Dobový popis z katalogu
Muškařský naviják je vyroben ze slitiny hliníku a lakován vypalovacím lakem. Vývodní očko se skleněnou vložkou je vyměnitelné, takže naviják může být používán levou nebo pravou rukou. Průměr: 85 mm. Hmotnost: 180 g.
Zelená příšera
Tuto trochu hanlivou přezdívku získal naviják kvůli brčálově zelené barvě, kterou se nejčastěji těleso navijáku lakovalo. Rybářům však vadila i jeho příliš vysoká hmotnost, která zabraňovala držení prutu v místě určeném pro ruku, tedy v těžišti.
Lovit několik hodin s takovou zátěží pohodlné nebylo, to dá rozum. Tento nedostatek se projevil zejména s nástupem lehkých grafitových prutů, k nimž nabízeli zahraniční výrobci navijáky už od 75 g. Kdo nesehnal naviják z dovozu, měl jedinou možnost: Naviják si podomácku odlehčit.
Odlehčení se dalo provést jednoduchým způsobem, odvrtáním přebytečného materiálu na cívce i tělese. Při zvolení průměru otvorů okolo 5 mm se dala hmotnost navijáku snížit až na 120 g.
Sběratelské lahůdky
Jednoduchá konstrukce a bytelné provedení způsobily, že se většina navijáků bez poškození dochovala dodnes. Muškařské navijáky nejsou navíc při lovu tak namáhány, jako navijáky smekací, které proto mají životnost mnohem menší. Ze sběratelského hlediska nejsou proto navijáky Tokoz 107 A příliš vyhledávané.
Z historického hlediska si však pozornost zcela jistě zaslouží a několik sběratelských rarit mezi nimi najdeme taky. Kromě běžného provedení zeleného tělesa s šedou cívkou se v menší míře vyráběl i model v šedém provedení tělesa i cívky. První verze měly ještě staré logo ryby v podobě kapříka. Modernější logo už ztvárnilo štiku.
Naprostá většina navijáků měla madlo kličky a matku brzdy z černého plastu. Vzácně se dají sehnat i modely s provedením z plastu červeného. Některé verze, zřejmě exportní, měly kromě loga na zadní straně ještě vpředu vyražený nápis Made in Czechoslovakia. Sběratelé si nějakou zajímavost vždycky najdou, aby měli něco, co ostatní nemají.Máte nějaké zkušenosti s tímto navijákem? Napište nám o nich! Taky zatím marně hledáme k tomuto navijáku papírovou krabičku.
Měl jsem ho jako začínající muškař na konci 80. let. Byl to příšerný klumpr,, nedalo se s tím vůbec chytat. Opravdu výdobytek socialistického hospodářství…
Naopak Tokoz MK 100 byl úplně „v cajku“ a funguje dodnes.