Ryba, která se trochu podobá úhoři, ale její tlamu zdobí vous a i počet a tvar ploutví je podstatně jiný. Mník je poměrně náročný na čistotu vody, proto byl v minulosti téměř na pokraji vyhubení. Žije stejně skrytým způsobem života jako úhoř. Na rozdíl od něj je ale nejaktivnější, pokud teplota vody klesne pod 10 stupňů.
Text: Jan Stluka, foto: ittiofauna.org
V několika posledních letech se čistota vody v našich tocích rapidně zlepšila, takže není téměř žádný problém i umělé rozmnožování mníka. Stavy těchto krásných nočních dravců se podstatně zlepšily. Na udici jich skončí naprostý zlomek z volně žijící populace, většina rybářů ho totiž nikdy ani neviděla. Mník dříve patřil do čeledi treskovitých.
Dnes je řazen do čeledi mníkovití. Běžně dorůstá délky okolo 40 cm, za trofejní rybu lze považovat 70cm rybu. Mník se vytírá v zimě, většinou do kamení a proudných prahů. Samici doprovází i několik samců. Ponechat si mníka můžete pouze na revírech, kde mu byla udělena výjimka.
Skoro legendárním lovištěm tohoto velkohubce je ÚN Lipno, přesněji řečeno její začátek u obcí Pernek a Nová Pec. I horní Vltava hostí poměrně slušnou obsádku této ryby. Dost často mníky vidíte měnit stanoviště, když je vyplašíte brozením. V podstatě je ale potkáte v jakékoliv chladnější a proudnější řece či potoce.
Mník vyhledává jakékoliv překážky na dně. Nikdy nepohrdne jakýmkoliv masitým soustem, žížalou počínaje a mrtvou rybkou konče. Nejúčinnější metodou lovu je klasická položená. Návazce, háčky i kmenový vlasec je třeba volit relativně dosti silné v poměru k jeho velikosti. Jakmile dostane bojující ryba trochu prostoru, okamžitě se doslova zavrtá do vázek na dně. Pruty je třeba přehazovat co nejčastěji. Mnohokráte totiž mník sousto spolyká, aniž by to rybář zpozoroval.
Diskuze k článku (0)