Jak jsem pozoroval tření mihule potoční. Pomáhal jsem jim se sháněním kamínků

Mihule nepatří mezi ryby, jak by se mnozí z nás mohli mylně domnívat. Řadíme ji mezi vodní obratlovce do řádu kruhoústých, čeledi mihulovití (Petromyzontiade). Párovité končetiny jí chybí. Nemá ani párovité ploutve jako ryba, ale na hřbetní části jen dvě protáhlé ploutve. Má hadovitý tvar těla, stejně jako třeba úhoř, ale s úhořem nemá nic společného.

Text: Ivo Novák, foto: autor

Tělem mihule prochází hřbetní struna s chrupavčitými paprsky. Ústa jsou nálevkovitého tvaru, přísavná bez čelistí. Jen dospělá mihule ji má pokrytou zhruba sedmi rohovitými zoubky. Počet se může u různých jedinců lišit. Tělo je tvořeno hladkou kůží bez šupin. Má malá očka a za nimi sedm žaberních váčků. Ty slouží k okysličování organizmu.

Mihule se vytírá od dubna do června podle teploty vody v čistých proudných úsecích řek, kde je písčité dno. Samička klade až 1500 jiker. Plůdek se zdržuje v písku do doby ztráty žloutkového váčku a mění se na larvu, která má zakrnělé oči kryté neprůhlednou pokožkou a trojúhelníková ústa. Larvy se živí řasami a drobnými živočichy. Pohlavně dospívá po čtyřech letech, někdy až v pátém roce života, kdy se larva mění v dospělce.

Samcům se barví zadní část hřbetní ploutve do červena a prodlužuje se jim močopohlavní trubice. Místo ke tření pečlivě vybírá a jikry zahrabává do písku a kryje většími kamínky. V době tření nepřijímá potravu a po několika týdnech hyne. Dorůstá délky 15-20 cm.  Mihule můžeme tedy ve vodě pozorovat jen v době jejich tření. 

Tření

Jde o poměrně vzácné chvilky. Nedávno se mi poštěstilo být při tom, když se mihule třou. V minulosti se mi několikrát podařilo najít v říčce uhynulý kus, ale i když jsem u vody poměrně často a snažím se koukat bedlivě kolem sebe, s živým tvorem jsem prozatím neměl tu čest. Tentokrát ano.

Zastavil jsem a jako přimražený jsem se ocitl pouhý metr od třoucích se mihulí. Rozechvělou rukou jsem rozepínal brašnu fotoaparátu, abych si pořídil několik snímků. Voda byla jako křišťál a já mohl pozorovat chování minulí při milostném aktu v přímém přenosu.

O rybáře stojícího přímo nad nimi mihule nejevily zájem a plně se oddávaly svému rituálu. Našel jsem si pozici, kde mi odlesk hladiny umožnil fotografování a mačkal spoušť fotoaparátu jako pominutý. Zkoušel jsem různé expoziční režimy, aby se mi alespoň některá fotografie zdařila.  Natočil jsem si i kus videozáznamu. Bylo na co koukat.  Obdivoval jsem jejich rychlost a sílu.  Mihule musely vydat spoustu energie, než dokončily svoje poslání.

Týmová práce

Kdo neviděl, jak mihule dovedou valit kameny po dně, aby ukryly své bohatství před ostatními, ten neuvěří, jak obrovskou mají sílu. Jde o týmovou spolupráci. I několik mihulí najednou se přisaje na kámen, který leží v blízkosti, a společnými silami ho dotáhnou do míst, kde se vytřely. Menší kameny zvládnou nadzvednout a přehodit si je přes hlavu. Nedají si pokoje, dokud není práce hotová. Někteří jedinci odpadávají, dochází jim síla. Nepohrdnou ani kamínkem, který položíte do jejich blízkosti.

Jejich snažení jsem pozoroval určitě přes hodinu. Vlastně až do setmění jsem byl nezvaným divákem, který s otlačenými koleny klečel v mělké vodě nad hejnkem mihulí. Neodvážil jsem se je nějak rušit nebo dokonce zkoušet chytit do ruky, i když některé by se asi nechaly. Pro mě to byl veliký zážitek, kterého si nesmírně vážím.

Po návratu domů jsem hned vyhledal doplňující informace, abych věděl, s kým jsem měl tu čest. Takže vězte… Tam, kde jsou mihule, by rybář měl brození při lovu co nejvíce omezit.  Jedno šlápnutí do míst, kde proběhlo takové dějství, jaké jsem vám v krátkosti popsal, může mít katastrofické následky. Nevědomky tak možná pácháte obrovské škody a ani o tom nevíte. Až vyrazíte na ryby, zkuste brodit co nejméně. I vy můžete na mihule narazit, když budete mít štěstí.