Čas prázdnin a dovolených je tady. Letní kladivo přichází, stejně jako vloni, ve znamení pohody a dobré nálady. Kromě výběru vtipů s prázdninovou tématikou přináším i malý dárek nejmladším rybářům, kteří si tuto rubriku oblíbili a posílají mi pozdravy i s fotografiemi svých úlovků. Často jde o první chycenou rybu v životě, která nastartuje kariéru budoucího rybáře a vůbec nevadí, že jde o pouhou pidirybu.
Text: Zdeněk Hofman, kresby: autor
Některé úlovky jsou naopak pozoruhodné a dokazují, že mladí lovci šlapou dospělákům velmi často na paty. Z každého příspěvku mám velkou radost, protože dětství patří bezesporu k nejkrásnějšímu období lidského života. Neznám nikoho, kdo by se dokázal více radovat z úlovku než právě děti.
Radost, kterou dokáže způsobit i malinká rybička, je poučením pro nás, dospělé, kteří jsme zapomněli na klukovská léta a nesmyslně se pachtíme za novými a novými rekordy. Chtěl bych být klukem po celý život, ale to není bohužel možné, proto se snažím do dětských let alespoň na okamžik vracet vymýšlením vtipů a příběhů. Při jedné z výprav proti toku času mě napadla rybářská pohádka a dnes ji přináším i vám.
Všem milovníkům přírody, velkým i malým rybářům, přeji co možná nejkrásnější léto, hodně pohody, spoustu legrace a kromě ťukání plotiček i pořádnou jízdu až do prutu.
Rybářská pohádka
Za sedmero řekami a sedmero horami, to celé na druhou, se nacházelo jedno podivuhodné království. Bylo to království rybářské. Jeho cesty nebyly posety malinkými oblázky, ale rybářskými olůvky všech velikostí. Místo vrbových a lískových proutků se ve větru pohupovaly pruty rybářské. Feedery, boloňky, teleskopy i děličky, umožňující pohádkové hody. Listonošky neházely do schránek reklamní letáky, ale pouze časopis Rybářství, který jako jediný ze všech časopisů vycházel každý den. No prostě – rybářský ráj.
Na stromech místo jablek a hrušek dozrávalo voňavé boilie všech příchutí. Děti si nehrály na písku, ale na hromadách šrotu a krmítkových směsí. Slepice, husy i kachny nesnášely vejce, ale navijáky od čtyř ložisek nahoru. V pohádkovém království taky nikdo nepěstoval králíky. V králíkárnách si lebedily housenky podobné bourci morušovému, které však místo bavlny vyráběly tisíce metrů těch nejlepších rybářských šňůr a vlasců.
Tohle království mělo ale jeden háček. Tím myslím problém… Na stromech totiž místo jehličí rostly rybářské háčky. Háček byl v tom, že na celém území této skvělé říše nebyla ani jediná řeka, rybník či údolní nádrž. Všichni obyvatelé byli hrozně smutní, protože v celé zemi nemohli lovit ryby. Proč tomu tak bylo, nikdo nevěděl. Ze zoufalství nahazovali na stromy a zkoušeli lovit alespoň veverky. Většina obyvatel se nakonec z království odstěhovala a zabydlela se ve všech koutech naší planety.
Když budete mít štěstí, možná některého z nich potkáte. A jak ho poznáte? Inu, to je jednoduché. Bude mít nádhernou rybářskou výzbroj. Perfektní pruty a navijáky. Každou chvíli však místo do vody nahodí na strom. Olůvko s háčkem se omotá kolem větve a on bude stát a zírat. Není to však nešikovností. Rybář jen vzpomíná na svoje pohádkové království, kde cesty nebyly posety malinkými oblázky, ale rybářskými olůvky všech velikostí a jeho kamarád za chvíli zavolá: „Už zase chytáš veverky?“