Možná jste se i vy střetli někde u vody nebo v hospodě s nešťastníkem, který by se chtěl věnovat sportovnímu rybolovu. Bohužel mu ale u vody vadí vše, co leze, létá nebo bzučí. Uvědomuju si, že ne všichni se musí nadchnout pro každého brouka, motýla nebo jinou žoužel, jako třeba já, ale rovněž nechápu hysterické reakce při střetnutí s „kdejakou havětí“.
Text: Jozef Másky, foto: autor
I když bohatstvím různých bezobratlých živočichů naše příroda za tropy zaostává, přesto i na břehu našich řek, potoků a rybníků není problém narazit na desítky druhů drobných živočichů, kteří v nás nemusí vzbudit sympatie. V krátkém příspěvku určitě nelze udělat rychlokurz zoologie bezobratlých, přesto bych chtěl alespoň na několika příkladech ukázat, že náš strach je ve většině případů zcela zbytečný, resp. že nebezpečí nám hrozí odjinud, než se domníváme.
Morová rána pro rybáře
Aby to nevypadalo tak, že chci situaci zlehčovat, začnu u dvoukřídlého hmyzu, který představuje pro rybáře skutečnou morovou ránu. Komáři (a je úplně jedno, jestli patří do rodu Culex nebo Aedes) jsou asi největšími trapiči členů Petrova cechu. Tyto malé pištící nestvůry asi známe všichni a je třeba poctivě říct, že někdy se při jejich masovém výskytu nedá vydržet ani tehdy, když se postříkáme nejlepšími repelenty. Protože rybáři mají tendenci trochu zveličovat, hlavně u zlatistého moku mohou získat na velikosti nejenom jejich úlovky, ale i komáři.
A tak může městský zelenáč, když u vody narazí na tiplici, nebo spíš ona na něj, dostat v očekávání gigantického štípance mrtvici. Útoku tohoto příbuzného komárů se samozřejmě nedočká, protože se sice jedná o hrůzostrašně vyhlížejícího tvora, ten je ale zcela neškodný. Nemá totiž buď vůbec vyvinuto ústní ústrojí. A když ano, tak se živí rostlinnými šťávami nebo nektarem.
Těžce a neobratně létající tiplice, dosahující velikosti až 4 cm, se o lidi a ani o jiné živočichy vůbec nezajímají. Rychle se snaží spářit a jejich krátký život záhy končí. Samičky samozřejmě před smrtí nakladou do vlhké půdy, bahna nebo trouchnivějícího dřeva vajíčka, z kterých se postupně vyvinou až 5 cm dlouhé larvy živící se čerstvým nebo rozkládajícím se rostlinným materiálem.
Neobvyklá nástraha
V čase nouze nám větší larvy mohou posloužit i jako nástrahy. Největším druhem těchto dvoukřídlých je tiplice obrovská (4 cm). Jen něco přes 2 cm dorůstají jiné druhy, například tiplice zelná nebo tiplice polní. I když se tiplice vyskytují u vod stojatých i tekoucích, nejčastěji jsem je pozoroval na březích řek a potokủ. Čistě teoreticky na ně mohou narazit hlavně rybáři brouzdající třeba při lovu pstruhů mělkou vodou a pobřežní vegetací.
Další „nebezpečný“ tvor
Právě zde, v porostech devětsilu, který pro obrovité listy rybáři nesprávně označují jako lopuch, může číhat další „nebezpečný“ tvor. Jedná se o pomalého, poměrně velkého a tvrdého brouka – klikoroha devětsilového, který se v dospělosti živí listy devětsilu a jeho larvy zase kořeny této léčivé rostliny.
Tento obří nosatec, dorůstající do délky kolem 2 cm, si nás vůbec nevšímá. A protože je pomalý, v nebezpečí – při otřesech – přitáhne nohy k tělu a spolehne se na gravitaci. Bohužel, někdy nedopadne na zem, ale třeba za naše oblečení, do gumáků. Když se pohybujeme, je zticha. Při delším odpočinku se ale může rozhodnout, že broďáky opustí a jeho tvrdé lezoucí tělíčko s ostrými drápky na nohou může u slabších povah způsobit paniku.
Netvrdím, že nám nemůže tento zážitek zprostředkovat i jiný, dostatečně velký brouk, ale klikorohů je někdy u horské bystřiny požehnaně. A protože sedí na vysokých deštníkovitých listech devětsilu, velice snadno se octnou v našich gumákách.
Diskuze k článku (0)