Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!Už tradičně přinášíme letní tuplovanou dávku kresleného humoru, protože dobrá nálada k prázdninám a dovoleným neodmyslitelně patří.
Text: Zdeněk Hofman, foto: Lenka Hofmanová, ilustrace: autor
Pamětníci legendárního časopisu Dikobraz si jistě vybaví letní magazíny plné rybářských, vodáckých či houbařských vtipů a anekdot. Jako začínající kreslíř jsem se do Dikobrazu dostal až po dlouhých devíti letech.
Výtvarná porota tehdy byla nekompromisní a všechny pracně nakreslené obrázky vždy smetla ze stolu. Odmítání a vyhazovy jsem snášel s rybářskou trpělivostí a pravidelně líčil nové a nové vtipy. Věděl jsem, že na velkou rybu je třeba dlouho čekat, až se jednoho krásného dne šéfredaktorovi Zdeňku Rosembaumovi zoufalého humoristy zželelo a byl jsem konečně přijat.
To bylo slávy! Najednou jsem seděl mezi kreslíři zvučných jmen, jako Renčín, Vyčítal, Neprakta. Hlavně mi však začaly vycházet vtipy a já se každý týden nemohl dočkat, až vyjde nové číslo. Jednou u piva mi šéfredaktor prozradil, že stále váhal, kterého z nováčků vzít na milost. V můj prospěch prý nakonec rozhodlo, že se jmenuju taky Zdeněk a hlavně ho zaujalo moje vyprávění o rybách. Byl totiž vášnivým rybářem a párkrát jsme dokonce vyrazili na ryby spolu.
Moji dráhu profesionálního kreslíře tedy neodstartoval výtvarný talent, ale láska k rybám! Někdy i zdánlivé maličkosti dokáží zásadně ovlivnit celý život.
Jak se chytá sumec
Kdo si chce skutečně zasportovat, vyrazí na lov naší největší sladkovodní ryby. Lepší lovecká zábava prostě neexistuje. Pro opravdu napínavý lov nepotřebujeme ani prut, postačí nám pevná šňůra s velkým a ostrým háčkem. Za nástrahu nám poslouží cejn, tloušť a ostatní ryby v délce okolo 20 – 40 cm.
Zcela ojedinělý, avšak velmi účinný způsob lovu používají rybáři na Labi. Do vody zarazí silný kůl, na který položí buď závaží, nebo větší kámen ovázaný drátem, skrze který protáhnou a do uzlu zavážou šňůru, jejíž konec je připevněn k témuž kůlu. Sumec, jakmile nástrahu uchopí, strhne kámen z kůlu a ten ho vlastní tíhou zasekne.
Pokud se vám tento způsob lovu zdá brutální a odporující Rybářskému řádu, máte zcela pravdu. Návod na lov sumců jsem totiž získal z knihy O rybách a jejich chytání z roku 1898! V budoucnu se k tomuto vydařenému dílu a hlavně dobovému dokumentu Josefa Bubeníčka určitě vrátíme.
Takhle se dřív opravdu rybařilo. O sumcovi se zde dočteme, že dosáhne délky až 4 m a hmotnosti 250 kg. Ve Vltavě se tlačí až k pražským jezům, v Labi až za Hradec Králové, v Ohři k Libochovicím a v Orlici až k Týnici. Naproti tomu není sumců vůbec v Berounce. Ve dne odpočívá v největších hlubinách zahrabaný v bahně a v noci loupeží, požírá ryby, žáby, raky a vodní ptactvo.
Že sumec není vybíravý, svědčí i to, že v žaludku jeho nalezeny byly zbytky dětské mrtvoly, pudlíka a hus. Proto buďte při lovu opatrní a bedlivě hlídejte svoje ratolesti. Nikdy nevíte, jaké monstrum ve vodě pluje. Přeji hezké léto plné těch nejkrásnějších rybářských zážitků, humoru a pohody.
Diskuze k článku (0)