Jsme u konce krátkého seriálu, jenž měl velmi schematicky a v rychlosti popsat jednu z možných cest amatérské výroby vlastních vláčecích nástrah – wobblerů. V tuto chvíli už tedy máme svůj první prototyp hotový, je vybaven pevnostními kroužky a trojháčky odpovídajících velikostí i kvality a můžeme vyrazit k vodě!

V minulosti se rybaření věnovali převážně pánové v důchodovém věku. S dlouhými bambusovými pruty a podběrákem v jedné ruce a řízkovnicí v druhé, kráčeli důstojně na oblíbené místo u vody.

Lov kaprů v průběhu zimy je čím dál populárnější, a tak mnozí rybáři svůj první jarní lov už zřejmě absolvovali. Největší nedočkavci během ledna, jiní si počkali na únor, kdy bylo několik hezkých teplejších dnů, další až v březnu. No a ti, kteří to jako já vydrželi doteď, na svou první návštěvu u vody teprve čekají.

V minulém díle jsme naši rybku finálně nabarvili, dali jí dostatečně dráždivý design. Teď nás čeká první čirá vytvrzovací vrstva vhodným dvousložkovým epoxidovým lakem. To aby se balzové tělíčko pěkně zpevnilo a povrch se ochránil proti devastaci ostrými štičími nebo candátími zoubky. Dosáhneme tím navíc i projasnění dosud matných akrylových barev, wobbler získá patřičný lesk.

Recept ze staré kuchařky z druhé poloviny 19. století (psané ještě kurentem). Jako příloha jsou skvělé brambory pečené v troubě.

Při nácviku odběru kapří hypofýzy jsme měli k dispozici tržní kapry hmotnosti kolem dvou kilogramů. V rámci cvičení v laboratoři se jako praktický postup jeví použití obyčejné pilky na železo k otevření mozkové dutiny, která je kryta mohutnými kostmi čelními a temenními. Při průmyslovém získávání hypofýz ve zpracovnách ryb se k tomuto kroku používají okružní pily a hlavy již oddělené od trupu.